Proč nemůžu jet na charismatickou konferenci

V cestě do Brna mi nebrání ani nedostatek peněz, ani nedostatek času, ba ani vzdálenost. Před dvěma lety jsem prožila mánii. K diagnóze deprese, se tedy přidala ještě horší sestra "máňa". A protože jsem měla i náboženské bludy, tak se musím varovat silných emočních zážitků zvláště náboženských. Charismatická konference je pro mnoho lidí velkým požehnání. A já při psaní této úvahy cítím smutek. Ale smutek patří k našemu pozemskému životu.

    Konference je nabitá - lidmi, událostmi, myšlenkami, modlitbami, emocemi, setkáními. A můj mozek, když je něčeho moc, tak to nezvládá zpracovávat. Už dříve jsem na konferencích špatně spala. Myšlenek při přednáškách bylo na mě moc, lidí se kterými jsem si chtěla promluvit a aspoň chvilku s nimi pobýt, taktéž. Ani letos si tedy nemůžu dovolit jet a možná to tak už bude napořád. Nejde o to, že taková akce je "masová", spíš je to celé prostě "maso".

     Dobrého pomálu, říká se. Člověk manický se prostě musí šetřit. Raději se sejde jen s jedním přítelem, zůstane při rozjímání u jedné myšlenky a pomodlí se jednu modlitbu. Přednášky z konference si může pouštět přes internet během celého roku, a tak nehrozí nebezpečí "přesycení".

      Ti, kdo mají sociální fóbii, také těžko mohou přijet. Jen o nich možná nevíme. Těm by stačilo vidět frontu na záchod a omdlévali by.

      Na konferenci jsem byla už v roce 1990 v Hradci Králové, v Budějovicích také. Ale v současné době jet nemůžu. Modlete se prosím za nás, kteří máme takové či jiné omezení, ať netruchlíme, ale využíváme jiných způsobů posvěcení a naplnění. Díky.