chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Co mi dala psychoterapie

10. 4. 2015 20:41
Rubrika: zamyšlení

Co mi dala psychoterapie

Minulý týden jsem po třech a půl letech skončila individuální psychoterapii. Kdo si to vůbec neumí představit, tak jsou to hodinová sezení s psychoterapeutem, kde probíráte různá témata, věci a záležitosti, které vás trápí, se kterými si nevíte rady. Chvíli trvá, než člověk pochopí, že mu terapeut neřekne jasně a přesně, co má a nemá dělat. Spíš ho směruje. Začala jsem na terapii chodit, když se u mě objevily deprese a následně mánie. Teď je na čase si trochu shrnout, co mi přinesla, co jsem se naučila. Musím upřímně říct, že bych ji přála prožít každému. Každý člověk má nějaké problémy a občas sám sobě nerozumí. Proto mě nedávno polekalo, když kamarádka napsala: "Já ji nepotřebuju." No, někdy je v tom nevědomost, jindy pýcha.

Psychoterapie mě naučila NESROVNÁVAT SE S DRUHÝMI. Člověk by chtěl být chytřejší, štíhlejší, pořádnější, tišší, bohatší a já nevím, co ještě a má tendence říkat. "Jó, kdybych byl to a to, tam a tam." Blbost. Každý jsme originál, máme jiné dary a jiné limity. Je třeba sám sebe poznat, přijmout se a pak dary rozvíjet a limity respektovat. Nejde o to nepracovat na sobě, ale nechtít být někým jiným, než jsem a než mě zamýšlel Bůh.

Pak jsem také pochopila, že dobrý terapeut nemusí být věřící. Ano, budou oblasti, kde vás úplně nepochopí, ale může nabídnout svůj pohled. Já, která jsem prožila náboženské bludy, jsem potřebovala uzemnit, být víc při zemi, učit se ovládat emoce.

Jako velmi důležité bylo pro mě zjištění, že kořeny mých problémů jsou mnohdy někde jinde, než kde bych je hledala. Za vaším přejídáním nebo častými zamilovanostmi může být nedostatek lásky, cítíte se málo milováni a potřebujete tu nádrž naplnit. I příliš přísná katolická výchova může zanechat neblahé stopy třeba ve formě falešných výčitek svědomí, přílišné nerohodnosti.

Naučila jsem se (a nejsem zdaleka u konce), že láska k sobě samé není hříchem. Je to něco, co je třeba rozvíjet. Odnaučuju se spasitelskému komplexu, nejsem taky od toho, abych zachránila svět.

Měly jsem si položit otázku: "Co vlastně chci?" Terapeutka si všimla, že často používám věty "musím", "měla bych" a chybí tam místo pro "chci". To bylo nesmírně osvobozující.

S terapeutem můžete mluvit o tématech, která jsou velmi citlivá, o kterých se třeba stydíte mluvit s kýmkoli jiným. A není nad to slyšet: "Vybudovaly jsme si spolu vztah, kdybyste potřebovala, víte, že u mě máte dveře otevřené."

10.4.2015

 

 

Zobrazeno 2487×

Komentáře

IrenaT

Děkuji ti Lído za krásný článek.

Vendula Krůlová

Děkuji za krásný příspěvek. Přijde mi, že (mladí) lidé vůbec neví, co si pod psychoterapií představit a vůbec si stydí připustit, že by ji mohli potřebovat, až na výjimky samozřejmě. A taky se mi libí názor, že terapeut nemusí být věřící. Všimla jsem si, ale třeba se mýlím, že se věřící kolem mne snaží obklopovat jen věřícími lidmi v různých profesích, protože je to pro ně v něčem "bezpečnější", ale má velmi čerstvá zkušenost praví, že ne každý věřící je profesionál, i když je to určitě hodný člověk, ap. Můj nastávající chodí ke dvěma psychoterapeutkám, první je taková hodná teta s vírou sympatizující, která ho poplácá po rameni a řekne, že to bude dobrý a efekt nikde a je zdarma. Druhá není věřící, ale je špička ve svém oboru. Založila kliniku, bere sice po 4 sezeních zdarma 500/ hod.,

Vendula Krůlová

ale co hodina, to úleva a posun k lepšímu. Zjišťujeme, že prostě pro kompletní léčbu těla je nejlepší kombinace psychoterapie, fyzioterapie a duchovního vedení a že prostě, když si člověk může připlatit, tak se to odrazí i na kvalitě. Tak Vám fandím, aby se Vám dál dařilo udržet si to, co jste během psychoterapie pochopila a změnila k lepšímu! :)

fragaria

Děkujeme za článek

slachmánek

Jsem vděčný za své přátele, za zpovědníky a pravé odborníky.
Jsem jim vděčný, že si za to nikdy neřekli o peníze. Jsem jim vděčný, že když se potkáme, tak i přes různé shony a stresy stejně prohodíme pár slov.

terre-eau

Díky za veľmi rozumný článok písaný s nadhľadom a skúsenosťou. Už dávno som zaznamenala, že chceš napísať knihu (niečo ako autobiografiu), čítala som aj úryvok, ktorý si uverejnila na blogu....
Môj osobný názor je, nezačínaj písať chronologicky, ale skús to od "teraz". Tvoje skúsenosti s psychoterapiou sú cenné a vieš sa s nimi zrozumiteľne podeliť. Píš o tom! Začni odtiaľto. Môžeš mnohým pomôcť a vlastnou otvorenosťou ich posunúť ďalej.

Markéta Pavelková

Velmi děkuji za tento článek, za otevřenost a i za krásné a pravdivé myšlenky, o kterých píšete. Podepsala bych se pod to, ač to vidím spíše z "té druhé strany". Opravdu děkuji za to. Povzbudila jste mě do studia, abych jednou mohla také takto pomáhat druhým.

Krasnazena

A já vám všem moc děkuju za povzbuzení, že je třeba o těchto věcech psát a mluvit. Terre-eau budu psát. Mám i poznámky z terapií. Když to pročtu a někdo po mě, abych tam nedala něco, co opravdu není vhodné.

Krasnazena

Slachmanek - dva roky jsem chodila na pojišťovnu, pak za peníze. Oni psychologové musí být taky z něčeho živi. A investovat peníze do svého psychického zdraví je důležité. Zpovědníci jsou tady přece jen trochu od něčeho jiného. Mohou hodně pomoct, ale nemívají psychologické vzdělání.

slachmánek

Abych to doplnil: Někteří mí přátelé jsou odborníci. Proto jsem tak vděčný, protože ne každý má takové možnosti.

Krasnazena

Takto ano, slachmánku:-)

Zobrazit 11 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková