Moji milí mladí přátele,
ráno vás potkávám v městské dopravě a téměř všichni máte na uších sluchátka. Pochybuju velice, že byste se tak pilně učili angličtinu! Ano, chápu, posloucháte hudbu. Ale takhle nikdy nezaslechnete zpět ptáků. Chodíte oblečeni v černém. Není to trochu smutné? Holky, vždyť existuje tolik pestrých barev! Proč si nevzít nějakou hezkou halenku a občas si obléci sukni. A vy si spolu skoro vůbec nepovídáte! Tuhle jsem viděla holku s klukem - ona psala někomu esemesku, on taky a to seděli spolu u stolu.
A když už mluvíte, naskakuje mi občas husí kůže. Hlavně je mi líto hrubých dívek. My ženy máme svět mužů zjemňovat.
A jak vám mám zprostředkovat, že knížky jsou mooooooc prima a že hýbat se je fajn. A že není právě in se vožírat.
Jó, není jednuché se hledat a najít. To bych vám moc přála. A přála bych vám, abyste cítili vůně a slyšeli ptáky a chtěji si povídat, být spolu tváří tvář a ne jen pře net. Abyste byli nejnom šťastní vy sami, ale abyste uměli šťastnými dělat i ty druhé. Abyste si vážili starých a oni vás.
Lída
Knížky jsou prima - věrná pravda. Zvlášť si to uvědomuju poslední dobou, kdy se k "obyčejné" beletrii nebo poezii dostávám jen občas. Zbytek té četby mi "schlamstává" studium. Jelikož jsem studoval knihkupectví, tak mi ty "normální" knížky chybí dvojnásob. O to víc se těším na hlavní prázdniny, to se k nějaké té pěkné knížce snad dostanu :-)
Díky Vianney za hezký postřeh. Já jsem po studiu teologie taky ráda sáhla po beletrii.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.