chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Nevěřící děti a křesťanské Velikonoce

18. 3. 2015 13:13

Nevěřící děti a křesťanské Velikonoce

Tak jsem to dneska zase zkusila. Byli u mě na besedě v dětském oddělení knihovny třeťáci a já jsem s nimi chtěla probrat poselství křesťanských Velikonoc. Jeden velmi snaživý katolík Kájík ale na děti chrlil tolik informací, že jsem ho nedokázala zastavit. Copak o to, říct jim, že existuje Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota atd., to je v pohodě. Ale když jsme začali mluvit o poslední večeři s apoštoly, Kája se do toho vložil a začal říkat, že to víno se mění v Kristovu krev. Načež Maruška pronesla: „Fuuuuuj.“ No, je to pochopitelné. Copak vy pijete něčí krev? Ještě k tomu lidskou??? Do rozhovoru se vložil John: „Tak je to tedy víno nebo krev?“ „Víno, že jo. Takže on kecá!“

            Začala jsem mluvit o tom, že je to veliké tajemství asi tak velké jako když se v mamince vyvíjí malý tvoreček. Ale to se zdá dětem normální. Ale pít něčí krev?

            Na Zmrtvýchvstání už nedošlo. Radši jsme si zazpívali „Když radosti není dosti.“

My jsme z kostela běžně zvyklí na to, že se ta oplatka zázrakem mění v Kristovo tělo a víno v jeho krev. Ale děti si představí kus lidského masa a červenou krev. Copak jsme upíři? Tady, přátelé, jdou všechny zbožné řeči stranou. Tohle se prostě předat nedá. Mluví se o to špatně, natož, aby to děti mohly chápat.

            Ani se nedivím, že mnozí učitelé raději zůstanou jen u pomlázek a barevných kraslic. Ono totiž vysvětlit Kristovu poslední večeři, smrt na kříži, natož Zmrtvýchvstání je úkol nadlidský – ještě ve 45 minutách, když nemáte na čem stavět. Inu, pokoru, Liduško, pokoru.

                                                                                 

                                                                                  18.3.2015

Zobrazeno 2913×

Komentáře

prig

Mi připomíná jednu postní obnovu u nás ve farnosti.
Rozklad začal tím, že jedna zbožná žena přinesla velké množství pohoštění. Když už se jedlo dlouho, exercitátor chtěl nastartovat rekolekci otázkou: Co když dostanete na Velký pátek v jídelně maso?
Rozběhla se diskuse, ve které nejsilněji zaznívaly hlasy, že by to maso bylo správnější vyhodit.... A v určité chvíli ona zbožná žena řekla, že už je pozdě, že se pomodlíme a jde se domů! Exercitátor zakoulel očima a aniž by dostal příležitost sdělit, jak v takových situacích postupovat, pomodlili jsme se Otče náš a bylo vyřízeno...

Jenda

Je to narocne, je... Jen s Boží milostí mohou lide uverit a pochopit nepochopitelné....

kurCZak

Proto si myslím,že ke svatému přijímání by neměly chodit děti,ale pouze ti, kteří už v tom mají trochu jasno...

prig

Tak ten byl dobrý :D

JankaP

Dobrý den, nedá mi to nereagovat. Učím na státní škole a neinformovanost o živote Ježíše Krista u nevěřících dětí je zcela normální. Tady je na místě se pořádně připravit (dětskou Biblí nebo i interaktivní pomůckou). Výborně je zpracován příběh JK o Vánocích a Velikonocích na webu ČT. Je to ve stručnosti a hlavně připravené pro děti. Nezlobte se, ale kdybych hned na děti vychrlila proměnění krve Páně, tak by mě braly za blázna, samozřejmě někteří rodiče by mě hnali. Do kostela se s dětmi snažím zajít o Vánocích a Velikonocích, nejde o to jim vštěpovat "víru", ale znalosti o tom, kdo Ježíš byl a co dělal. Protože to by snad měl znát každý z nás, ať už jsem věřící či nevěřící.

prig

jo - přesně o tom tady ten příspěvek Lídy je

Jenda

prave ze to vychrlil maly Kaja;)) a to se pak tezko vysvetluje;)

Krasnazena

Ano, malý Kája prostě potřeboval dětem předat všechna tajemství víry. Pro mě to byla dobrá lekce, protože to, co mi nějak vírou přijímáme, děti označí pravdivě. Pít krev je prostě divný a dělají to upíři a lidojedi. Ale to, že nám Ježíš dál sám sebe tak maximálně, je obrovský dar a tajemství, před kterým i já, katolička odmalička, klekám na kolena.

Krasnazena

A také říkám dětem o pohanských velikonocích, Moraně, vítání jara a snažím se vysvětlovat symboly.

Zobrazit 10 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková