Nevěřící děti a křesťanské Velikonoce
Tak jsem to dneska zase zkusila. Byli u mě na besedě v dětském oddělení knihovny třeťáci a já jsem s nimi chtěla probrat poselství křesťanských Velikonoc. Jeden velmi snaživý katolík Kájík ale na děti chrlil tolik informací, že jsem ho nedokázala zastavit. Copak o to, říct jim, že existuje Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota atd., to je v pohodě. Ale když jsme začali mluvit o poslední večeři s apoštoly, Kája se do toho vložil a začal říkat, že to víno se mění v Kristovu krev. Načež Maruška pronesla: „Fuuuuuj.“ No, je to pochopitelné. Copak vy pijete něčí krev? Ještě k tomu lidskou??? Do rozhovoru se vložil John: „Tak je to tedy víno nebo krev?“ „Víno, že jo. Takže on kecá!“
Začala jsem mluvit o tom, že je to veliké tajemství asi tak velké jako když se v mamince vyvíjí malý tvoreček. Ale to se zdá dětem normální. Ale pít něčí krev?
Na Zmrtvýchvstání už nedošlo. Radši jsme si zazpívali „Když radosti není dosti.“
My jsme z kostela běžně zvyklí na to, že se ta oplatka zázrakem mění v Kristovo tělo a víno v jeho krev. Ale děti si představí kus lidského masa a červenou krev. Copak jsme upíři? Tady, přátelé, jdou všechny zbožné řeči stranou. Tohle se prostě předat nedá. Mluví se o to špatně, natož, aby to děti mohly chápat.
Ani se nedivím, že mnozí učitelé raději zůstanou jen u pomlázek a barevných kraslic. Ono totiž vysvětlit Kristovu poslední večeři, smrt na kříži, natož Zmrtvýchvstání je úkol nadlidský – ještě ve 45 minutách, když nemáte na čem stavět. Inu, pokoru, Liduško, pokoru.
18.3.2015
Mi připomíná jednu postní obnovu u nás ve farnosti.
Rozklad začal tím, že jedna zbožná žena přinesla velké množství pohoštění. Když už se jedlo dlouho, exercitátor chtěl nastartovat rekolekci otázkou: Co když dostanete na Velký pátek v jídelně maso?
Rozběhla se diskuse, ve které nejsilněji zaznívaly hlasy, že by to maso bylo správnější vyhodit.... A v určité chvíli ona zbožná žena řekla, že už je pozdě, že se pomodlíme a jde se domů! Exercitátor zakoulel očima a aniž by dostal příležitost sdělit, jak v takových situacích postupovat, pomodlili jsme se Otče náš a bylo vyřízeno...
;(
Je to narocne, je... Jen s Boží milostí mohou lide uverit a pochopit nepochopitelné....
Proto si myslím,že ke svatému přijímání by neměly chodit děti,ale pouze ti, kteří už v tom mají trochu jasno...
Tak ten byl dobrý :D
Dobrý den, nedá mi to nereagovat. Učím na státní škole a neinformovanost o živote Ježíše Krista u nevěřících dětí je zcela normální. Tady je na místě se pořádně připravit (dětskou Biblí nebo i interaktivní pomůckou). Výborně je zpracován příběh JK o Vánocích a Velikonocích na webu ČT. Je to ve stručnosti a hlavně připravené pro děti. Nezlobte se, ale kdybych hned na děti vychrlila proměnění krve Páně, tak by mě braly za blázna, samozřejmě někteří rodiče by mě hnali. Do kostela se s dětmi snažím zajít o Vánocích a Velikonocích, nejde o to jim vštěpovat "víru", ale znalosti o tom, kdo Ježíš byl a co dělal. Protože to by snad měl znát každý z nás, ať už jsem věřící či nevěřící.
jo - přesně o tom tady ten příspěvek Lídy je
prave ze to vychrlil maly Kaja;)) a to se pak tezko vysvetluje;)
Ano, malý Kája prostě potřeboval dětem předat všechna tajemství víry. Pro mě to byla dobrá lekce, protože to, co mi nějak vírou přijímáme, děti označí pravdivě. Pít krev je prostě divný a dělají to upíři a lidojedi. Ale to, že nám Ježíš dál sám sebe tak maximálně, je obrovský dar a tajemství, před kterým i já, katolička odmalička, klekám na kolena.
A také říkám dětem o pohanských velikonocích, Moraně, vítání jara a snažím se vysvětlovat symboly.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.