chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Jiná forma askeze

25. 3. 2015 20:50

Jiná forma askeze

V dnešní době je většina z nás přecpaných - nejen jídlem, které je pořád kolem nás, ale jsme plni zážitků, myšlenek, máme hodně přátel na FB nebo na Signálech, nevíme, kterou knížku dřív číst, na jaké setkání jít, který film vidět, jakému koníčku se věnovat.

Osobně mám někdy pocit, že nejsme daleko od toho, abychom se z toho všeho zbláznili. Život je velmi rychlý. Díky psychoterapii jsem pochopila, že musím krotit své smysly. Jsem-li totiž plná emocí, nemůžu spát. Mozek nestíhá poskládat informace, které denně dostává. Jsem hodně citlivá a pokud jdu po ulici, zřejmě vnímám ostřeji než většina lidí. Musím se chránit např. tím, že jdu-li po ulici plné lidí, dívám se do země, jedu-li autobusem, zavírám oči.

Musím si opravdu opatrně dávkovat krásné zážitky. Nemůžu každý týden chodit s někým na kafe, nejsem schopná chodit často do kina a i s četbou musím být opatrná. Pokud mě knížka zaujme, úplně mě pohltí. No, a zkuste si prožívat na vlastní kůži třeba koncentrační tábor?

Někdy je mi smutno. Nemůžu si totiž dovolit ani to, abych jela na charismatickou konferenci. Je tam strašně moc podnětů - velmi mnoho známých, se kterými bych se chtěla pozdravit, moho myšlenek v přednáškách, zážitků při modlitbě nebo bohoslužbě. Moje duše to prostě není schopná strávit bez následků. Je to jako s jídlem. Některá jídla prostě nejsme schopni strávit. A jdeme-li na raut, nemůžeme všechny lahůdky ani ochutnat, natož všechno sníst. Musím si "odříct" i velikonoční vigilie. Opět by se mi s mým sklonem k mánii mohlo stát, že emoce překročí zdravou mez.

V základu je má citlivost obdarováním, ale musím s ní umět zacházet. Někoho nedojme nic a nedokáže jásat ani nad velikánskou krásou. Mně stačí k radosti jedna rozkvetlá pampeliška a z velikonoční vigilie jedno starozákonní čtení:-) Jsem moc ráda, že to vím a budu si pečlivě hlídat "příjmové kanály". Když je prostě něčeho moc, tak je toho příliš.

Moje Velikonoce budou letos velmi klidné, dá-li Bůh. Chtěla bych jen tak být v klidu doma s Bohem a manželem - bez přejídání, bez návštěv, bez velkého množství podnětů. Mít čas trávit.......

25.3.2015

 

Zobrazeno 1113×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková