Mějte soucit s tlouštíky

Mějte soucit s tlouštíky

Po dvou letech léčby deprese a mánie jsem při preventivní prohlídce byla nucena stoupnout u paní doktorky na váhu. No, když jsem viděla to číslo, udělalo se mi černo před očima. Paní doktorka mi řekla, že moje nadváha už ohrožuje mé zdraví. Ono ani tolik nevadí, že tlustý člověk prostě není hezký, ale že má tukem obaleny vnitřní orgány a zanášejí se mu cévy, a to je nebezpečné.

            Tak mi paní doktorka dala impulz k hubnutí. Je-li ale ženě víc než 40 let, hubne se opravdu těžko. Tělo si tuky drží. Co kdyby něco? Jistě existují výjimky a věřte, že není jednoduché kamarádit s těmi štíhlými ženami, které mohou jíst, kdy chtějí, co chtějí a jaké množství chtějí. Ale většina žen má svoji štíhlou postavu vydřenou.

            Byla jsem u obezitologa, začala svačit, zvýšila příjem bílkovin a snížila příjem tuků a cukru, třikrát týdně se věnuju aerobní aktivitě – jednou týdně posilovna, jednou plavání, jednou rychlá hodinová chůze nordig walking.

            Tuhle jsem šla z práce a pán, který právě vystoupil z auta, povídá: „Tak, padla?“

„Jo, jo, jdu plavat.“

„Kam chodíte?“

„Tady do Alžbětinek, potřebuju zhubnout.“

A pan se rozpovídal, jak hraje třikrát týdně tenis, chodí, plave a váha se ani nehne. Má totiž nepravidelný režim, protože dělá noční. Hubnout se mu prostě nedaří.

            Na nadváhu mají děti zaděláno už v dětství, kdy se tvoří tukové buňky. V supermarketech najdeme možná dobrou třetinu výrobků, které vůbec k životu nepotřebujeme – různé sladkosti, pochutiny, dobrůtky. Opravdu těžko člověk zachovává střídmost v blahobytné společnosti. Navíc máme čím dále méně přirozeného pohybu a musíme si ho skoro násilím do svého denního programu dávat. Do práce, do kostela, na nákup všude autem, málokdo chodí na procházky.

            Další věcí je, že někdy toužíme po lásce a protože se nám jí nedostává, tak tyto problémy zajídáme. Problém má duše, a my živíme tělo – čokoláda ve stresu, párek v rohlíku jen tak pro chuť na ulici. Jídlo je slast, která je pořád po ruce. A není vůbec lehké nahradit ho slastí jinou, třeba krásnou hudbou.

            Opravdu ne každý tlustý člověk se cpe a neumí se ovládat. Někdo má vážné problémy s metabolismem a někoho opravdu bolí duše tak, že si prostě tu oplatku nedokáže odříct. A pro lidi, kterým hodně chutná, kteří mají rodinné dispozice apod, je meta zhubnout pár kilo, opravdu velikým bojem. Mně je útěchou, že i takový Jan XXIII. byl svatořečen.:-)