chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Nástrahy blahobytu

9. 12. 2014 22:33

 

Přemýšlela jsem, zda nemám tuto esej psát ve třetí osobě, ale pak jsem si řekla, proč vlastně. Žít v bídě musí být strašné - neumím si představit nemít na chleba, být bezdomovcem, mít málo oblečení, nemít možnost se umýt. Z bídy vzniká mnoho zla. Bídu jsem ale nezažila. Žiju v blahobytu. Ještě nikdy v dějinách neměli lidé např. tolik volného času. Dříve pracovali, aby se vůbec uživili. Blahobyt přináší mnohé nesnáze, nebezpečí a nástrahy. Z hlavních hříchů nás ohrožují nejvíce lenost a nestřídmost. Když přijdete do nějakého supermarketu, zkuste se někdy zamyslet, kolik zbytečností tam najdete. Kolik nejrůznějších sušenek, chipsů, dochucovadel a nevím čeho všeho ještě. Vůbec už nejsme nuceni chodit pěšky. Naši předkové jinou možnost neměli. Auta nebyla, nefungovala žádná veřejná doprava. Oni prostě do té školy pěšky chodit museli, my nemusíme.

A tak se mi stalo, že jsem přišla na preventivní prohlídku. Paní doktorka se otázala, zda vážím oněch 80kg. Přiznala jsem bez mučení, že už určitě víc a paní doktorka mě hnala na váhu. Cifra, která se ukázala, mi vyrazila dech. Udělalo se mi opravdu mdlo. Takhle jsem to dopracovala jenom tím, že jsem se přestala v jídle kontrolovat? Že jsem si dopřála k jídlu vše, co jsem chtěla? Tak to je tedy síla! Mám moc hodnou a komunikativní lékařku. Řekla mi, že moje obezita už představuje zdravotní riziko, doporučila internistu - obezitologa a pohyb nejméně 3x týdně hodinu. No, popravdě řečeno jsem si večer pořádně pobrečela. Vím totiž, kolik síly mě bude to hubnutí stát. A jestli se někde píše, že v tom vůle nehraje role, tak lžou. Hraje hlavní roli. Ano, odborník vám sestaví jídelníček přesně na míru, ale na vás je, zda ho budete dodržovat. Místo ježdění městskou dopravou je dobré si navyknout na pěší chůzi a to ne nějakým ploužením, ale pěkně svižně. Je třeba si jídlo připravovat, což vyžaduje čas a pravidelnost. Neumíme zacházet s nadbytkem - jíst střídmě, pít střídmě. Z obezity vzniká spousta nemocí. Když někoho bolí záda, málokdy se zamyslí nad příčinou, zda by neměl začít cvičit, zhubnout, ale raději bere léky. Ve společenských časopisech máme reklamu na preparáty na hubnutí a vedle recepty na cukroví.

Další oblast, v které to hodně skřípe, jsou mezilidské vztahy. Díky blahobytu mnoho lidí prostě touží po pohodlí. Neumíme zatnout zuby a něco vydržet, pro jiné se obětovat. Proč se rozpadá tolik manželství? Protože nejsme ochotni něco pro druhého zdarma udělat. Funguje to jen do té doby, pokud je to výměnný obchod - něco za něco. Mladí lidé nechtějí přijít k penězům tvrdou prací, ale nějak to ošulit. Být bohatý, ale bez námahy.

No, a lenost? To je kapitola sama o sobě. Lenost nezasahuje jen oblast pohybu, sportu. Lenost proniká všude. Je to taková potvora, že ji někdy zpočátku ani nepostřehneme. Nechce se nám se hýbat, učit, uklízet, někomu zatelefonovat a potěšit ho, někoho navštívit, vzdělávat se. Máme obézního kamaráda a tomu, když se rozbilo auto, tak ani nešel na nákup do blízkého obchodu, ale upekl si doma chleba. Nad větou z knihy Přísloví: "Lenoch sáhne rukou do mísi, ale k ústům už ji nevrátí", jsem jen kroutila hlavou. Ale ono se to opravdu může stát.

Tak v blahobytu prostě musíme bojovat proti pokušení. A že je někdy hodně rafinovaná, to tedy je.

9.12.2014

 

Zobrazeno 1464×

Komentáře

Pitka

Mnoho lidí si ten blahobyt pohodlí a lennost nechce přiznat!
Díky moc, vždy si ráda přečtu a jsem ráda, že píšeš ze života:).

Krasnazena

Děkuju:-)

Zobrazit 8 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková