Láska je vynalézavá

Láska je vynalézavá

Na křesťanství mi přijde úžasné i velmi náročné zároveň, že Ježíš je přítomen v každém člověku. Nemusím se tedy nějak složitě pídit, jak se Kristu přiblížit, jak mu sloužit, jak slavit bohoslužbu. Říká-li Ježíš: "Cokoli jste udělali jednu z mých nejmenších bratří, mě jste učinili", pak jsme ve velké výhodě i ve velkém průšvihu. Když se tedy o někoho starám, jsem na něj laskavá apod, je to jako bych sloužila Ježíšovi. Když ale druhému nadávám, nenávidím ho, přehlížím, dělám to Ježíši.

Začíná Advent. Není lehké se usebrat a naslouchat. Někdy si připadám jako takový blázínek, zatímco na autobusovém nádraží už zní: "Néééésem vám noviny, poslouchejte.", já si vytrvale opakuji: "Blíží se k nám doba smilování a Ejhle, Hospodin přijde." My se divíme, že tak rychle stárneme, ale vždyť my jsme pořád vepředu, pořád uháníme. Nedokážeme žít přítomnost. V zimě kupujeme zájezdy na léto, v létě pořizujeme zimní boty. Dnes jsem měla v knihovně druháky a moc hezky jsme si popovídali o Adventu. Církevní rok je hodně barevný a pestrý a jsem ráda, že ho můžu prožívat. Je mi líto vyprázdnění mnoha symbolů v životě lidí okolo mě. Lidé dělají spoustu věcí, jsou zvyklí na ten či onen obyčej, ale nevědí proč. Mě to rozčilovalo, už když jsem byla dítě. Nedokázala jsem dělat něco, když jsem nevěděla proč. Vysvětlení, "protože se to tak dělá, protože se to nehodí" mi nikdy nestačilo.

Už několik let mám raději pozitivní motivaci než tu negativní. Než si odpírat kafe nebo maso, je pro mě radostnější a smysluplnější, dělat něco dobrého navíc. Poslední dobou jsou mi oporou i dobré příklady lidí okolo. Čtenářka, která chodí do knihovny, a žije jen s maminkou z velmi mála peněz, mi radostně vyprávěla, jak ušetřili na kozu pro Člověka v tísni. Jiná známá pořádá charitativní koncert. Jana, ta zase vyrobila poukázky pro děti z dětského domova do cukrárny. Mě napadlo, že upeču cukroví pro klienty z Armády spásy. A nejvíc mě baví obdarovávat ty, kteří to nečekají.

Láska je vynalézavá. Sama hledá, jak potěšit, vychází vstříc. Musím za sebe říct, že při mé povaze, většina přátel čeká, že se já ozvu jako první. A mě přitom tak potěší, když některá z kamarádek zavolá jako první, když mě někdo překvapí dárkem nebo jen dobrým slovem. Zkusme být těmi, kteří vycházejí druhým vstříc, těmi, kdo dělají první krok, těmi kdo druhé překvapí, pozvou na návštěvu, obdarují.

1.12.2014