Prostá lidská slušnost

Prostá lidská slušnost

Dnes jsem si telefonovala s kamarádkou. Má dvě holčičky, ta starší chodí do první třídy. Moje kamarádka je zaskočena. Žáci školy nepozdraví ani pana ředitele, když má dozor na chodbě. Její dcerka jí sdělila, že ve třídě děkuje jen ona a ještě jedna holčička. To jsme to tedy dopracovali v tom moderním 21.století! Internet, mobily, tablety, všemožné vynálezy a neumíme se k sobě chovat slušně. Jak moje kamarádka správně poznamenala, nemůžeme chtít od dětí, aby zdravili a děkovali, když je to rodiče nenaučili. Ony za to nemohou. Ale kde a kdy se tedy stala chyba? Mně je 43 a na naší poměrně velké vesnici jsme zdravili každého dospělého, kterého jsme potkali. Dnes člověk jede vlakem, sedí v kupé, přijde jiný cestující a ani nezabučí. Tak jsme si s kamarádkou říkaly, že jsme asi z jiné planety. Pozdravem přece člověk druhému vyjadřuje, že si ho všiml, chce mu zkrátka popřát hezký den. Někdy potkávám souseda a ten zabručí svoje "dobrééééj" takovým stylem, že kdyby vůbec nepozdravil, udělá lépe. A jaký je to požitek, když se někdo u pozdravu ještě usměje! Ó, jak vzácný dar toť jest! Společnost zhrubla. Tuhle si jeden adolescent dal v městském autobuse boty na sedačku. Řekla jsem mu, zda mu nevadí, že si tam někdo sedne a zašpiní si oblečení. On mi řekl: "No, to právě chci." No, přejel mi mráz po zádech. Kdyby se aspoň lidé řídili oním známým "co sám nerad, nečiň jinému."

No, řekněte, napadlo by vás přijít do malého obchodu a nepozdravit? Dostat dárek, přednost ve dveřích, kávu u přátel a neříct "děkuji"? Jaký je rozdíl říci: "Dej mi sůl" nebo "podej mi sůl, prosím?" Prostá lidská slušnost nemusí být nějakou přetvářku, rozhodně není něčím zbytečným. Měla by být výrazem úcty, právě tak jako naše oblečení. Do Národního divadla bych člověka v riflích prostě nepustila. Žena by měla mít vkus a nebrat si mini těsně pod zadek na koncert klasické hudby. Včera na koncertě za mnou seděla slečna v šortkách a silonkách. Když se to někomu líbí, ať si podobný úbor nosí na ulici či do školy, ale na slavnostní příležitost prostě nepatří.

Ani my křesťané bohužel nejsme někdy vyjímkou a občas postrádám slušné chování i u kněží. Proč třeba neodepisují na maily, alespoň krátce? Jak může nějaký farník vystčit neznámého příchozího ze svého "stálého" místa v lavici místo aby takového člověka uvítal?Jak je naopak milé, když kněz vzpomeme na svátky a narozeniny alespoň svých nejbližních spolupracovníků, nebo když přinese malý dárek, je-li pozván na oběd. Slušné chování může být vyjádřením lásky k bližnímu. Život se skládá z maličkostí, a pokud nebudeme umět zdravit, děkovat, usmát se na lidi okolo, tak můžeme stokrát vykládat něco o lásce, ale nikdo nám neuvěří.

1.11.2014