Dobročinnost

Dobročinnost

Na člověka se ze všech stran valí prosby o příspěvky, o peníze. Mojí mamince pořád chodí nějaké složenky – Likvidace lepry, Hospic tu či tam, Adopce na dálku, Adopce na blízko, Stavba kostela v Horní Dolní. Všechno jsou to bohulibé aktivity, ale každému je jasné, že z průměrného platu nebo podprůměrného důchodu člověk nemůže všechno podporovat, i kdyby nakrásně chtěl. Navíc i kolem nás je tolik potřebných lidí. Má-li rodina v dnešní době více dětí, tak si opravdu nemůže moc vyskakovat. Ano, je dobré vést děti ke skromnosti, ale ony dobré aktivity stojí dost peněz. Šly jsme včera s kamarádkou a jejími třemi dětmi do kina a za vstupenky jsme vysolily 600Kč. Jídlo pro děti, které rostou, je drahé.

                Myslím, že každý z nás by měl přispívat těm, kteří mají méně než on. Ale jsme postaveni před volbu, kam a kolik. Je asi celkem jedno, jestli si adoptujeme někoho na dálku či na blízko, zda je nám bližní hospic v Červeném Kostelci či v Prachaticích. Někomu je bližší péče o opuštěná zvířata, jiný pravidelně podporuje třeba Armádu spásy.

                Já jsem se rozhodla pro dvě rodiny v okolí, které chci podporovat finančně, ale i tak, že jim věnuji svůj čas a modlitbu, svoje hřivny a dary. Musím říct, že to považuju za dobré rozhodnutí. Všechny chudé a potřebné nespasím, ale zase se nemůžu vymlouvat, že mám vlastně jen průměrný plat a nemůžu si dovolit kamarádce např. koupit prací prášek a jejím dětem dárky.

                Povšimla jsem si, že ti, kteří mají málo, dokážou často dávat víc než ti, kteří mají hodně. Není to pravidlo, znám i lidi movité, kteří dávají. Ti, kteří sami zažili nouzi, ale mívají s potřebnými větší soucit.

                Může hrozit ještě jedno nebezpečí, že totiž budeme dárci z donucení a ne z lásky. Vím, že jsme jednou s kamarádkou řešily, jestli si můžeme dovolit něco užít, když jiní na Zemi strádají. Její známá si nikdy nedopřála nové oblečení, nakupovala jen v sekáči, a jít ke kadeřníkovi byl v jejich očích hřích. A tady jde o umírněnost. Bůh miluje radostného dárce. Chce, abychom uměli milovat sami sebe, abychom byli šťastní. Tak proč si nedojít občas na kafe, něco si pěkného pro sebe koupit, zajít do divadla, na kosmetiku. Ovšem měli bychom myslet na ty, kteří mají nouzi hmotnou či duchovní. Neměli bychom vyhazovat potraviny, můžeme se čas od času uskrovnit a ušetřené peníze poslat na nějakou charitu. Bůh chce, abychom i v konání dobra byli svobodní.

                                                                                                                                             29.9.2014