chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Být věrný své malé roli

3. 9. 2014 22:07
Rubrika: zamyšlení

"Každý den se stává tolik hrozných věcí, že nevím, zda ta trocha dobra, kterou odvedeme my, má vůbec ještě nějaký smysl." (válka na Ukrajině, napětí v Sýrii, pronásledování křesťanů v Iráku, atd, atd.) "Nejsme povoláni k tomu, abychom zachránili svět, vyřešili všechny problémy a pomohli všem lidem. Ale každý z nás má své jedinečné povolání ve své rodině, na svém pracovišti, ve světě. Nesmíme přestávat prosit Boha, aby nám pomohl jasně vidět, co je naším povoláním a aby nám dal sílu toto povolání prožít s důvěrou. Potom zjistíme, že být věrný své malé roli je právě tím nejléčivějším prostředkem na nemoci této doby." (H.Nouwen)

Je krásné, když člověk cítí, že Bůh odpovídá přesně na to, co ho právě trápí, čím se v mysli zaobírá. Knížka H.Nouwena Chléb na cestu mi přišla do ruky právě včas. Poslední dobou nečtu žádné články, ve kterých jsou nářky na špatný svět, mažu maily, které straší, i nepříznivé vědecké analýzy nechávám bez povšimnutí. Ano, není mi jedno, že jsou v Iráku pronásledováni a popravováni křesťané, velmi se mě dotýká utrpení Ukrajinců, je mi líto bezdomovců, plakala bych nad narkomany, tuším, jak strašné je žít v bídě. Když mi ale přijde pětkrát esemeska s důležitou zprávou, že jsou křesťané v Iráku popravováni, mám si na výletě kleknout, být se v prsa a plakat? Pomůže to? A když se budu bát světové války, jak prospěju sobě či jiným???

Nejléčivějším prostředkem na nemoci dnešní doby je být věrný své malé roli. Bohu díky za toto poznání. Také jsem vděčná svému zpovědníkovi, že mi "potvrdil", že je lepší pomáhat ve dvou rodinách, které jsem si vybrala, nějak systematicky, než své úsilí vyplýtvat na tisíc akcí pro tisíc lidí a nic nedělat pořádně. Ani přítelkyní nemůžu být stu lidí, ale jen deseti. Ale tam to chci brát fakt vážně. A cítím jako nezasloužený dar, že si někdo vybral mě a do našeho vztahu také investuje energii, čas i peníze.

Jaká je ta moje malá role? Dobře do toho zapadá i můj velmi oblíbený výrok Matky Terezy: "Nemusíme dělat velké věci, ale malé věci s velkou láskou." Málokomu se poštěstí položit život pro víru, ale přinést každodenní malé oběti můžeme všichni. Já jako knihovnice může hezky obalit knížky, porozprávět se starou čtenářkou a hezky se usmát, pozvat školní třídy na besedy a předat jim kousíček nějaké velké hodnoty. Aspoň těch pár dětí, kteří ještě do knihovny chodí, všemožně podporovat ve čtení, být tam pro ně.

Jako tetička se můžu dětem věnovat - Julii napsat dopis, Madle zatelefonovat, Prokopovi k narozeninám předplatit Kačera Donalda, Zuzce s Johankou budu číst před spaním, vyfénuju jim vlasy, kamarádovy děti vezmu do bazénu, do kina, na výlet.

Jako přítelkyně si najdu čas na toho, kdo potřebuje vyslechnout, uvařím oběd pro tchyni, napíšu povzbudivý mail, umístím podnětný článek na blog.

Jako křesťanka se budu modlit, jako manželka vařit, chodit na výlety, jako dcera budu rodičům často volat a dle možností za nimi jezdit.

A jako Ludmila budu sama sebe milovat, respektovat se svými zvláštnostmi a budu ráda plnit svoji malou roli s vědomím, že v božích očích je to hodně a na ďáblovo našeptávání, že to stejně nemá cenu nedám:-)

3.9.2014

 

Zobrazeno 2001×

Komentáře

Pitka

Moc nádherné a krásně napsané:). Úžasná inspirace:)

Krasnazena

Díky všem za povzbuzení. Tak ať nás nikdy neomrzí být věrný své malé roli:-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková