Dovolená a prázdniny

Dovolená a prázdniny

Dovolená je od slovesa dovolit. Neznamená to, že by nám zaměstnavatel milostivě dovolil vzít si pár dní volna, ale dovolená by měla znamenat, že si dovolíme to, co jindy nemůžeme. Vzpomínám na jednoho salesiána, který byl na sebe celkem přísný, ale o dovolené si dopřával. Byla zmrzlina v Itálii drahá? No, a? O dovolená si má člověk dovolit a povolit i to, co třeba běžně nedělá. Díky psychoterapii se učím, že nejsou jen činnosti, které musím nebo bych měla, ale že nemám zapomínat také na to, co skutečně chci. Občas se svých kamarádek ptám, jestli mají nějaké sny a touhy. Popravdě bývám docela zaskočena tím, že některé ani žádné sny a touhy nemají. Liším se od mnoha jiných žen tím, že nemám děti, a tudíž asi ani tolik všednodenních starostí. Ale zřejmě to není hlavní důvod, proč některé ženy touhy a sny mají a jiné ne.

Co si chci o dovolené dovolit já? Nespěchat. Některé dny si sundávám hodinky. Vždyť je přece jedno, že snídám v půl desáté. Dovolit si celý den číst v posteli. Někde vzadu v hlavě mám totiž uložené, že je to lenost a prostopášnost. Dovolit si lelkovat. Byla jsem se koupat na přírodním koupališti a chvíli jsem se jen tak dívala na oblohu. To byla taková krása! Cestovat. Ale nejsem z těch, kteří jezdí do Chorvatska autem. Ano, třeba si letadlo nemůžou dovolit a touží po moři. Já bych se ale z takové cesta opupínkovala. Najít si o dovolené více času na modlitbu. Všechno víc prožívat všemi smysly. Hladit stromy, čichat ke kytkám, lehnout si do trávy. Pak si zajít na dobrý oběd, dát si po obědě šlofíčka, jet na kolo. Dovolovat si, zvolnit, zpomalit. Napsat další eseje do připravované knížky.

Prázdniny jsou od slova prázdno, prázdný. Není tím myšleno, že by se dětem měly vyprázdnit hlavičky od všeho, co se naučily. Ale je to příležitost vyprázdnit se pro krásné zážitky. Když má člověk prázdno, tak má čas.

Jsem plná podivného zážitku z prožitého víkendu. Měli jsme návštěvu - rodinu s třemi syny (15, 13 a 10 let). Včera byli s mým manželem na asi jednáctikilometrovém výletě. Už po prvním kilometru se ptali, když už tam budem a kdy přijedeme domů. Vůbec nebyli schopni vidět krásnou přírodu okolo sebe. Když je trošku šlehla větvička, už fňukali. Při každé přestávce si vyndali mobil nebo tablet. Dnes jsme šli na karlovarskou kolonádu. Nečekala jsem kdovíjaké nadšení, ale ten otrávený obličej nejstaršího mě tedy opravdu štval. "Ňáký prameny, ňáky baráky, co z toho." Ještě snad oplatka či zmrzlina z mekáče se daly považovat za zážitek. "Kdy přijedeme domů?", ptali se. Říkala jsem si, proč jim na tom tak záleží, když jsou prázdniny a nemusejí ráno vstávat. Přece proto, aby si stihli všichni vybrat svoji povolenou hodinku her na počítači!

O dovolené a prázdninách by si lidé opravdu měli užívat (ač jinak to slovo nemám ráda pro jeho naužívání). My jsme s manželem pochopili, že dobré skutky typu být s někým, kdo je pro nás nějak obtížný, nebo dělání něčeho náročného, můžeme dělat jindy. Ale pro skutečný odpočinek a načerpání sil, potřebujeme trávit dovolenou s lidmi milými se "stejnou krevní skupinou" a nenutit se do něčeho, co se nám nechce. O dovolené ne.

10.8.2014