chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Od bezdětnosti dlouho cestou k plodnosti - 1.část

29. 6. 2014 18:05
Rubrika: zamyšlení

Od bezdětnosti dlouho cestou k plodnosti

Při manželském slibu se kněz snoubenců ptá: "Přijmete děti od Pána Boha ochotně a budete je vychovávat podle Božího zákona?" V našem 21.století by se měl také ptát: "Jste připraveni na to, že nebudete moci mít vlastní děti?"

Moje sestra se vdávala dva měsíce po nás a Julinku počali už na svatební cestě. Madlenka přišla na svět za necelé dva roky poté. A my pořád nic. Vždycky jsem měla problémy s pravidelností menstruačního cyklu. Podstoupila jsem gynekologickou zjišťovací operaci. Vše bylo v pořádku - vejcovody průchodné, vaječníky i děloha v pořádku. Od svého gynekologa jsem ale odešla, protože moji nepravidelnou menstruaci řešil pouze injekcemi. Spermiogram mého muže nedopadl příliš dobře, méně spermií a některé špatně pohyblivé. Začala jsem dojíždět na gynekologii do Prahy, pan doktor byl komunikativní a k ničemu mě nenutil. Zjistilo se, že mám anovulační cykly. Vajíčka dozrávala jenom občas. Existuje metoda inseminace, kdy se u ženy sleduje ovulace a v její době se manželovy spermie vstříknou přímo do ženina těla. U nás by to ale prý byl zákrok celkem zbytečný.

Po několika letech marných pokusů počít dítě přirozenou cestou jsme se vydali do Plzně k jakési slovutné paní profesorce. Potvrdilo se, že spermiogram mého muže není moc dobrý. Paní profesorka nám bez skrupulí řekla, že by nám doporučila spermie cizího dárce. Doteď si pamatuji, co pronesla: "Najdeme vám nějakého hezkého blonďáka, vysokoškoláka." Zalapala jsem po dechu. "Tady máte na nás telefon a až si to rozmyslíte, zavolejte nám." Stáli jsme s manželem na autobusové zastávce a já jsem viděla, jak je skleslý. "Budeš mě mít ráda, i když víš, že nemůžu mít děti?" Objala jsem ho. Při zpáteční cestě jsme moc nemluvili. Sestře se v té době narodil syn Prokop).

Studovala jsem teologii, tak vím, jaký je postoj církve k umělému oplodnění. Sama jsem cítila, že bych nechtěla, aby se nepoužitá embrya mrazila a po nějaké době zlikvidovala. O adopci jsme s manželem mluvili. Nebyl jí nakloněný. Měl učitele, který si dceru adoptoval a ona v pubertě šíleně vyváděla. Manžel ví, že jsem se léčila na psychiatrii s depresemi a bál se, že kdyby byly s dítetěm problémy, mohla bych tam znova spadnout. Trochu jsem ho podezírala ze sobectví. Ale pak mě jeden kamarád uklidnil: "Lído, pokud adopci nechtějí oba manželé, nemůže to být boží vůle."

Moje maminka také dlouho nemohla přijít do jiného stavu a úpěnlivě se modlila. Jak těžké bylo slyšet vtípky jednoho ze strýčků: "Vy asi nevíte, jak se to dělá, co?" Taky jsem se modlila, touha po dítěti byla obrovská. A to mi ještě občas někdo řekl, že bych byla dobrá máma. To je ale jako kdybyste někomu, kdo nemá auto řekli, že by byl jistě dobrý řidič.

Přišly prázdniny. Sešly jsme se se sestrou u rodičů. Masírovala jsem jí záda. Na ten společný rozhovor taky nikdy nezapomenu: "Lidu, já jsem zase těhotná." Začaly mi téct slzy jako hrachy. Zatímco sestra s manželem se měli co otáčet, aby se zvládli postarat o tři malé děti, moje lůno zůstávalo prázdné. A nepřeháním, když řeknu, že ta bolest je šílená. Pamatuji se, že Vánoce pro mě byly často náročné a o svátku sv. Rodiny jsem utíkala z kostela. Za další dva týdny přišla od sestry esemeska: "Lidu, jsou tam dvě." Moje sestra čekala dvojčata!

"Bože, vůbec tě nechápu. Fakt jsi schopný takového černého humoru?" Nechtěla jsem se o své bezdětnosti bavit už ani s maminkou, protože ona si nakonec vyprosila tři děti. " O co jsem, Bože, horší, než jiné ženy? Proč má někdo děti, které už ani nechce, a jiný čeká nadarmo? Máme se s manželem rádi, máme byt, peníze a děti nikdy! Proč on nechce adopci? Proč? Proč? Proč? Odpověz mi." Tušila jsem, že krize přijde kolem čtyřicítky, kdy už vyhasne naděje.

(Pokračování příště)

 

 

Zobrazeno 1928×

Komentáře

Dubnanka

Lidu, díky za sdílení, to je síla!

organo

Silné svědectví - díky za ně!

Pavel Husák (yetti)

Sdílení tímto způsobem od Tebe spoustě lidem může pomoci - a ne málo a ne jen těm, které trápí tyto problémy. A ještě když se to potká s Tvou schopností tak dobře poskládat myšlenky a zkušenosti do srozumitelného textu... To je též dar. Díky. Všecka čest.

Krasnazena

Děkuju, Pavle. Už se taky rodí druhá knížka. A myslím, že knížka z mých pobytů na psychiatrii a mých bojů s depresemi bude taky čtivá a poučná.

majkiii

Moc dík za sdílení!

prig

děkuji

Lucie007

Když mě dříve taky hodně trápilo, že nemáme děti, přemýšlela jsem pořád nad tím, proč vlastně. Jestli je to tím, že je to přirozené - mít děti nebo něčím jiným.
Dnes si myslím, že to bylo taky hodně tím, že jsem nechtěla přijmout cestu, kterou mi Ježíš nabízí, že jsem nechtěla přijmout plán, který se mnou (námi) Bůh má. Chtěla jsem si jít pořád po své cestě.
Jako malé dítě jsem chtěla "červené autíčko" když Bůh má pro mě něco mnohem lepšího.
Potom jsem si začala říkat, že jestliže chci následovat Ježíše, tak přece nemůžu počítat s tím, že to bude snadné a vždy podle mě:-)
Že Bůh je mnohem větší, než automat na plnění přání, i když i to se stále ještě učím.
Bůh touží po tom, abychom byli JEHO OBRAZEM.

Lucie007

Asi mám ráda černý humor, protože když bylo asi půl roku po naší svatbě a přišli jsme o první miminko a nikdo to nevěděl, tak jeden věřící známý, když viděl, že mi bříško neroste, se zeptal, jestli nemáme problém se sexualitou.
Což mě v tu chvíli opravdu hodně rozesmálo. :-)
Protože právě v této věci Bůh ukázal jak velkou má moc, jak drží svoje slovo, a že právě, přes řeči všech nevěřících, že se přece nemůžeme vzít, když jsme nezkusili jak nám to bude "klapat v posteli" se Bůh oslavil.:-) Když Bůh drží svoje slovo v takovéto "malé věci" jak by nemohl držet v mnohem větších věcech.
Myslím, že cesta v manželství je stejná s cestou kněžství a zasvěcení v tom, že je to cesta o DŮVĚŘE BOHU.
Bůh nám neslíbil, když jsme se brali, že budeme mít vlastní děti.

Lucie007

Ale já jsem slíbila před Bohem mému muži lásku, úctu a věrnost, že ho neopustím, a že s ním ponesu všechno dobré a zlé až do smrti. A k tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.:-) Bez něj by to fakt nešlo:-)

Sancika

Mít děti je velký dar, ale ani ten manžel není samozřejmostí, ono i to je velkým darem, kterého se každý nemusí dočkat. Pak jsou velké touhy dvě, touha po tom druhém - neznámém a touha po dětech, hold mateřský pud je mateřský pud. Pak opravdu nezbývá než jen vytrvale tlouci na nebe anebo modlit se za dar přijetí boží vůle a to je těžké...
Držím palce...

Krasnazena

Ano, mám několik kamarádek, které toužili najít partnera a nemají. Vím, že díky manželovi hodně stouplo mé sebevědomí. Je tu někdo, pro koho jsem ta NEJ žena. A i Tobě, Lucko, díky za svědectví.

organo

Manžel opravdu není samozřejmost...a někdo se opravdu nedočká ...A nezbývá než to přijmout.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková