chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

S jako samota

13. 4. 2014 21:11
Rubrika: zamyšlení

Samota

Ano, u S jsem taky mohla psát i o smíchu, ale toho nějak nejsem schopna. Mluvila jsem dnes s kamarádkou. Před asi dvěma lety ji po dvacetiletém soužití opustil manžel a našel si mladší ženu. "Ono ti bez něj bude líp.", říkala psycholožka i přátelé. Ano, snad bude, ale kolik věcí ho připomíná - jeho rodiče a jejich společné děti, ale i fotky, nábytek. A kolik vzpomínek je v duši!Ty nejdou vymazat, vyzmizíkovat. Já prožívám psychickou nemoc. Obě jsme si při tom rozhovoru uvědomily, jak přes všechno povzbuzování a podporu našich přátel jsme v té nejhlubší podstatě samy. Pronesla jsem jednu dosti závažnou větu. Tyto druhy samot jsou přípravou na smrt. Ve chvíli smrti bude každý z nás úplně sám. Jsem velmi vděčná za lidi, kteří, když za nimi přijdu se svou boletí, tak mi nechtějí radit, ale jsou ochotni naslouchat a nést. Jeden kamarád prohlásil: "Já tomu, Lído, nerozumím, co prožíváš, ale mám tě rád. TO JE ONO. Bolavé je, když z odpovědí druhého zjistíte, že nepochopil nic. Jsou okolnosti, které se nedají vysvětlit, popsat slovy.

Naši bližní se někdy snaží ze všech sil nám pomoci, být nám nablízku, pochopit nás. My často i cítíme jejich blízkost, ale pak přijdeme domů a tam je prázdno. Taková opuštěná žena se může domnívat, že už se se vším dávno vyrovnala a ono to přijde znova, příšerný smutek, který odplaví jen vodopád slz. Nebo jak vysvětlit druhým, co jsem prožívala v Izraeli na poušti, když ke mně mluvil Bůh, když jsem se absolutně vyčerpaná zhroutila? Co to je mánie a co deprese? Přátelé telefonují, navštěvují, radí, ale tu obrovskou tíhu a úzkost nese člověk sám. V tomhle je mi vždycky útěchou a pomocí Ježíš, který se v Getsemanské zahradě potil krví. A učedníci spali!

Člověk by asi neměl ze své samoty hned utíkat, ale měl by zkusit v ní zůstat a pochopit, co mu může přinést. I když máme někdy dojem, že nás bolest převálcuje, časem zjistíme, že jsme díky ní vyzrály. Pro činné lidi je daleko těžší věci vydržet, neutíkat od nich, než konat.

Rozhovor s onou přítelkyní, která prožívá tu svoji specifickou samotu, byl pro nás obě velkým obohacením. I když jsou naše samoty rozdílné, máme jedna pro druhou pochopení. Pochopení pro to, že pokud člověku všechno vychází, nic mu nechybí, je plný sil, radosti ze života, těžko právě v této chvíli pochopí nás. Tak jsme se i přes telefon mohly vzájemně obejmout.

13.4.2014

 

Sdílet

Komentáře

Lucie007 Měla jsem asi 8 let duchovní problém a snažila se to řešit všude možně, ale to, co mi opravdu definitivně pomohlo, bylo setkání s člověkem, který zažil to samé, protože jedině tento člověk může pochopit, co prožívá ten druhý.
Přesně jak píšete, kdo to nezažil, těžko pochopí.
V souvislosti s tím mě napadá, že proto nám Ježíš tak rozumí, protože si to všechno co zažíváme prožil sám na vlastní kůži.

Krasnazena Dubnanka: Můj život po životě jsem četla taky. JE fakt strašně drsný spadnout ze slávy a celkem pohodového života do sra... deprese. Přála bych Michalovi, aby i tenhle boj vyhrál a aby ho to zase posunulo.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková