Askeze šitá na míru

Askeze šitá na míru

V postní době jsem se nijak neomezovala v jídle, protože jsem nemocná. Ježíš také nepěstoval askezi pro ni samu. Co na něm obdibuji, že uměl velmi dobře rozlišovat. Kázal, učil, uzdravoval, sloužil, ale umět také odejít na opuštěné místo, uměl s lidmi mluvit, uměl slavit a chodit na hostiny.

Kamarádka mi napsala, že v postní době to, co přes rok dělá málo, dělá víc a to, čím se zabývá nepřiměřeně, omezuje. Každý z nás se může zamyslet nad tím, co to v jeho případě je. Pokud tedy já jako člověk společenský a hovorný, trávím většinu času s lidmi, zajímám se o jejich radosti i starosti, jsem málo doma, chodím často do kaváren či na návštěvy, mohla bych v postní době nebo alespoň o Svatém týdnu tyto aktivity omezit, věnovat se modlitbě, četbě, být s Pánem v tichu a být také sama se sebou. Půst samoty. Dnes jsem si ho naordinovala. Chtěla jsem odpočívat, uklízet, modlit se, spát a psát. Poslední dobou na sobě pozoruji až nutkavou potřebu být užitečná. Tak si chci uvědomovat, že mám cenu sama o sobě už tím, že jsem a že mě Bůh stvořil a moje hodnota se neodvíjí od toho, kolik jsem toho udělala. Popravdě se znova učím lásce k sobě samé. Protože mám psychiatrickou diagnózu, musím si hlídat odpočinek a pokud to přepísknu se sociálními kontakty, bývám hodně vyčerpaná. A tak hledám ten zdravý střed.

Když ale někdo tráví většinu času ve svém pokoji hraním her na PC nebo se straní lidé, tak by takovou askezí mohlo být někomu zavolat nebo navštívit. Pro většinu z nás, kterým chutná, je dobré si čas od času nějakou tu dobrotu odepřít nebo se začít zdravěji stravovat. Ale nemálo je i těch, kteří nejedí, protože jim na tom nezáleží a také si škodí.

Protože jsme každý jiný, jinak obdarovaný a každý máme jiné ostny a Achillovy paty, nejde "nasadit" všem stejné pokání a sebezápor. Ale láska je vynalézavá.