Ale největší z nich je láska

Ale největší z nich je láska.....

To, že jsem milovaná, je pohonem mého života. Matka Tereza jednou řekla, že největší bída člověka není v tom, že nemá co jíst, ale že ho nikdo nemá rád.

Jsem dojatá a jsem vděčná. Zažívám poměrně často, že jsem milovaná bez podmínek. Pouhá moje přítomnost je pro některé lidi darem. Jak to??? U některých to vím bez toho, že by mi to řekli, jiní jsou tak otevření a přímí, že dokážou sytit moji touhu po lásce i slovy. Láska mých rodičů, která je bezpodmínečná, která mě někdy až rozmazluje a zahanbuje. Maminka, které je přes sedmdesát, vaří a chce, abych já si četla. Láska mého muže, která je spíše tichá, ale věrná a stálá. Musím mít občas nastražené uši, vnímat jeho vyznání, které je jiné než jsem byla zvyklá. Láska, která už vydržela nemoce, moje pošetilosti, bláznění a hlouposti. Láska, která čeká. Láska mé sestry, která se myslím nedá slovy popsat. Láska mým přítelkyň, těch s otevřenou náručí, těch, kterým můžu plakat na rameni, těch, které naslouchají, chlácholí, povzbuzují, soucítí. Láska mých kamarádů, kteří umí přátelsky obejmout, kteří odepíší na zprávy a dají mi kytičkou najevo, že jsem pro ně ženou zajímavou, podnětnou, snad i hezkou. Sympatie čtenářů, kteří přinesou kousek buchty, čokoládu. Můj údiv nad drobnými dárky od učitelek, které ke mně do knihovny chodí na besedy. Bratrská láska kněze, který napíše, že je rád, že jsem. Láska těch, kteří sice nepíší, ale modlí se za mě. Přátelství těch, kteří se mnou chtějí trávit čas. Láska mé lékařky, která mi nejen "vylaďuje"léky, ale každé ráno za mě prosí, vždycky mě obejme, pochválí mi oblečení a přijímá mě jako matka či sestra. Láska mé kolegyně, která vycítí, když něco není v pořádku a najde si půlhodinku na povídání se mnou. Láska mé tchyně, která nám snáší modré z nebe, udělá vynikající bramborové knedlíky, stihne upéct vánočku a ještě i vynikající chlebíčky. Láska mých kamarádek maminek, které mě nechají pomazlit se s jejich dětmi, když vědí, že sama je mít nemůžu.

Není v tom všem lidském taky Láska Boží?

Jak je možné, že lidé řeknou, že ze mně cítí radost a pokoj, když já sama ho necítím a mám pocit, že mi chybí? Je možné být poslem pokoje nezávisle na pocitech a strachu?

Dojatá Lída 5.1.2014