O objetí

„Někdo se bojí dotknout, aby neztratil svou svobodu – a někdo nás obejme, aby jeho svoboda měla smysl.“ (P.Kosorin)

O objímání přemýšlím často. Ale občas někoho obejmu úplně bez přemýšlení, až je z toho paf. V době depresí se mi v náruči druhých vždycky ulevilo. Jako když dítě potřebuje pochovat. My, Češi, patříme spíše k těm studenějším národům. Někde je trojí objetí a letmý polibek asi na stejné úrovni jako u nás podání ruky. Ale dokonce i u nás se už pořádají objímání na náměstích. Pro někoho nesmělého je to možná nepředstavitelné - nechat se obejmout od někoho cizího. Možná ale akci vymyslel někdo hodně osamělý, kdo chtěl druhým vyjádřit, že je jejich bližní. Ve městech je anonymita v davu někdy pociťována hodně stísňujícím dojmem.

            Shora uvedený citát jsem poslala několika přátelům esemeskou. Kamarád, který taky miluje citáty a sbírá je, odpověděl: „Jé, ten je krásný!“ Přesně takhle jsem si představovala, že by někdo mohl odpovědět. A pak zavolala sestřenice, že to tak u sebe cítí. Když objímá, druhému se dává a je to nebezpečné, protože může přijít o svobodu. Je v tom závazek. Určitě tady hraje roli povaha a zvyky. Ale já miluju objetí jako výraz přátelství. Když druhého jenom vidím, tak mi to nějak nestačí, potřebuju se lidí dotýkat, cítít je. Mně třeba bylo divné, že si naši známí, manželé, po příjezdu nedali pusu ani se neobjali. Inu, mají to asi jinak, řekla jsem si.

            Všechny naše tělesné projevy by měly býti pravdivé. Někdy jsou ale spíše zdvořilostní. Víme přece, co bychom měli! Opravdu? Kdyby lidé aspoň uměli podávat ruku! Když vám někdo podá leklou rybu a dívá se na své boty, tak je to tedy zážitek!

            Na objímání mám nejraději vyšší chlapy mírně při těle.:-)  Když se je kam zabořit. A pak ty moje přítelkyně, kdy vím, že můžu bez nějakých postranních úmyslů, kdy ta láska už víc vyjádřit tělesně nelze.

            Co všechno můžeme tím, že druhé obejmeme říct? Přijímám tě takového, jaký jsi, moc rád tě vidím, u mě jsi doma, nejsi sám. V časopise Moje psychologie jsem četla, že aby byl člověk spokojený, měl by se se svým partnerem objímat často. Aby k tomu mohlo ale dojít, musí být vztah hezký, musí fungovat komunikace, musí ti dva být spolu skutečně rádi a dobrovolně. Nevěřím na nějaké energie, ale věřím na lásku.