Začíná postní doba

Začíná postní doba

Ano, jako dítě jsem postní dobu neměla ráda. „Ach jo, zase si něco odříkat.“ Jak stárnu, vnímám postní dobu čím dál víc jako ŠANCI. Šanci zajet na hlubinu, vymést smetí z duše, přerovnat, protřídit, vyházet, ale taky donést do srdce něco hezkého, voňavého. Jsem přemýšlivý typ, tak jsem přemítala, přemýšlela, dumala, co v letošní postě podniknout, co si odříci, co dělat, nedělat. Ale tušila jsem, že tudy cesta nevede. Ano, můžu celý půst nepít kafe, nejíst čokoládu, v pátek se postit o chlebě a vodě, ale…. Povede toto mé úsilí k cíli? Nebudu středobodem svého snažení já sama?

Napadají mě k tomu dvě věci – většina zákazů bývá kontraproduktivních. Čím víc si něco zakazuju, tím víc to chci, tím větší mám na to chuť. Půst není dieta a neměl by být samoúčelný. Zároveň jsme si dnes ráno s kamarádkou uvědomily, jak za našeho mládí byly v katolických rodinách některé věci samozřejmé a ani se o nich nediskutovalo. Na Popeleční středu a Velký pátek jsme už jako děti držely přísný půst a páteční půst bez masa byl samozřejmostí. „Dobré návyky si račte zachovati“, říká se v jednom přísloví. Člověk musí vědět, proč to či ono dělá. Ale ruku na srdce: když se zřeknu pátečního půstu opravdu nezapomínám ho nahradit něčím jiným? Opravdu se věnuji modlitbě, jdu na mši nebo se nenechám rozptylovat internetem? Když upustím od dobrých návyků jakým byla ranní i večerní modlitba či třeba svátost smíření každý první pátek v měsíci, nerozplizne se můj duchovní život někam do ztracena? Dobrých návyků bychom se měli zříkat tehdy, když jsou vyprázdněné nebo když je nahradíme něčím lepším. Pokud se naučím postit, vede mě to k sebekázni, vydržím potom třeba nějaké nepříjemnosti, které život přinese, budu se umět dělit a nesním všechno sám.

Na druhou stranu nemá být naše odříkání něčím, co je nám pouze nepříjemné, co by se mělo, co musíme. Pro mě je postní výzvou věta: „Mějte oči upřeny na Ježíše.“ Myslím, že když se budu dívat na Něj, tak i pochopím, co v mém duchovním životě překáží a co v něm naopak chybí.