Vánoční dárky

Vánoční dárky Teprve nedávno jsem se zamyslela nad tím, proč si vlastně dáváme na Vánoce dárky. Někde jsem se dočetla, že protože Bůh nám dal dar největší – Svého syna – tak i my se vzájemně obdarováváme. Včera jsem si o dárcích povídala s kamarádem. Vzpomínal na své dětství, na to, že jeho rodiče neměli peníze a on nikdy nedostal to, co si přál. Od té doby nemá Vánoce rád. Pak mi připomněl, jak se někdy s dárky kšeftuje. Protože většina z nás vše potřebné máme, tak maminka dá synovi tisícovku, ať si dárek vybere sám, syn dá mamince tisícovku třeba na masáže a jsou si fifty fifty. Běda, kdyby jeden dal jen pětistovku. Děti z bohatých rodin dostanou nějaký super notebook a chytrý telefon, hezký svetr je věru nevzruší. Jasně, na „měkoše“ děti nikdy nebyly. Já si ale vzpomínám jak jsme se už jako skoro dospělí doma velmi pobavili, když jsme všichni dostali (samozřejmě kromě jiných dárků) ponožky. Tak jsme vždycky sborem volali: „Už je to tady, už je to tady.“ A byla velká legrace. Také jsme jedny Vánoce dali mamince rádio, které si přála. Ovšem byl to přístroj, na kterém vůbec nebyly střední vlny, které maminka poslouchávala. Tatínek dostal pásek a my nějak zapomněli, že je tatínek docela objemný. Opasek byl krátký. Nebo já jsem byla v šoku, když jsem dostala nové lyžáky na běžky, když už jsem lyže téměř pověsila na hřebík. Inu, bližní my chtěli dát jemně najevo, že se též rozšiřuju a bylo by dobré, abych se zase začala víc hýbat. Dárek, který mi nejvíce utkvěl v paměti, byl červený kočárek a pak dětské telefony. Ty první byly bílé a druhé světle fialové A my jsme je měli natažené do druhého domu k našim sestřenicím. To byl tehdy zázrak techniky! Dárek by měl být vyjádřením lásky. Ptala jsem se tento týden čtvrťáků při besedě v knihovně, jak člověk může dát druhému najevo, že ho má rád. Přišli jsme na tyto způsoby: obejmout ho a dát mu pusu, říci mu to, pomoci mu nebo mu dát dárek. V tom dárečku by mělo být zabaleno kousek lásky. A je jasné, že v takovém hezké obrázku od dítěte je možná víc lásky než v tom chytrém telefonu. Jedna čokoláda od kamarádky, od které jsme dárek vůbec nečekali, může mít větší cenu než drahý parfém, který nám třeba dává manžel povinně každý rok. Je hezké, když je dárek symbolem. Já to mám letos lehké, můžu rozdávat Papiňáky. A možná jsem nerozumná, ale svým kolegyním kuřačkám prostě koupím ta malrbora. Je pravda, že je těžké se radovat, když je dárek „mimo mísu“. Takový svítící andílek od kamarádky mě upřímně šokoval. Ale on byl fakt darovaný z lásky. Se sourozenci to děláme tak, že druhému napíšeme pár tipů a dárce si vybere dle svých finančních možností a chuti. Švagr chce vždycky překvapení, tak holt musí být připraven třeba i na velká překvapení. Mezi moje „evergreeny“, kterými obdarovávám, patří svíčky, hrnečky, kalendáře, čaje a kávy a pro blízké přítelkyně i spodní prádlo. Šikovné mi také připadají různé dárkové poukázky. Jednou jsem se radila, co dát svému zpovědníkovi k narozeninám, Šikovně jsem se poradila s jiným knězem a ten tu vymyšlenou kravatu zavrhl a poradil, že lahvička kvalitního červené bude fakt lepší. Při vánočních besedách jsme si s dětmi taky hráli „na popletené dárky“. Jaké by to bylo, kdyby miminko dostalo krém na holení, děda plínky, babička nějaké CD s havy metalem, taťka vlnu na pletení a maminka vtipné trenýrky. Puberťák by jistě ocenil dechovku, můj švagr neturista pohorky, plešatý člověk šampon a kondicionér, gaučový týpek vstupenku do divadla či abstinent becherovku. Ale já to jednou dám do těch balíčků schválně špatně, jestli to ty moje neteře rozpletou