Obžerství

Obžerství
"Co ti předloží, pojídej jako člověk,
nejez hltavě, aby ses nezprotivil.
Jak málo stačí ukázněnému člověku!
Nevzdychá potom na lůžku.
Kdo se nepřecpává, má zdravý spánek,
ráno vstává se svěží myslí.
Nenasytný však trpí nespavostí,
bolestmi žlučníku a zvracením.
Buď umírněný ve všem, co děláš
a žádná nemoc tě nepotká." (Sír 31, 16-22)
Nedávno mi přišla mailem reklama na nějaký křesťanský časopis a na přední straně bylo velkým písmem napsáno OBŽERSTVÍ. Že by poselství od Hospodina do Adventu? Většina lidí má i Vánoce spojené s hromadami jídla. Když vidím ty narvané koše v supermarketech, napadá mě, že vůbec nejsme chudí a také přemýšlím, jak to ti lidé mohou všechno sníst. Když jsem tak zpytovala svoje nitro, došlo mi, že to množství jídla je jedním z důvodů, proč se na vánoční oslavy netěším. Jsem z těch, kterým velice chutná a vidím-li stůl plný lahůdek, nedokážu odolat.
Ze sedmera hlavních hříchů je obžerství tím, nad kterým asi nejvíc máváme rukou a zlehčujeme ho. "No, jo, trošku jsem se přejedl, drobet jsem to s tím pitím přehnal." V příbuzenstvu a mezi známým jsme měli několik obézních lidí, kteří zemřeli na komplikace spojené s obezitou. Není vůbec lehké v konzumní společnosti jísti přiměřeně. Koláčky, chlebíčky, hamburgery, zmrzlina jsou takřka na každém rohu. To takový zeleninový saláž aby pohledal. Ale proč je obžerství jedním z hlavních hříchů? Něčím, co překáží mému vztahu s Bohem? Ono nás to jídlo a pití zaplácne a my už nemáme potřebu sytit se duchovními dary, jsme ospalí někdy i protivní. Pokud jí člověk přiměřeně, tak má energii ke konání potřebných věcí, pokud se přecpává, tak je unavený. Je-li naším bohem břicho, tak už vlastně nic jiného nepotřebujeme. Naše prostředky ukojení jsou stále na dosah ruky, nemusíme vynakládat přílišnou námahu. Nemáme chuť se hýbat, přemýšlet, natož se modlit.
Jídlo je úžasný boží dar, prostředek společenství, slavení, ale nesmí být tím hlavním středobodem našeho života.
"To se musí sníst!", říkavají maminky.
"Tak se toho nemělo tolik dělat ", odvětila jsem. Pekařky vánočního cukroví k smrti uondané. Po Štědrovečerní večeři býváme tak unaveni, že pak "v jizbě dusné všechno usne".
A opět se dostává ke slovu ona UMÍRNĚNOST, kardinální ctnost.