Deníček se zdrobnělinkami aneb z čeho ze všeho se dá zbláznit „Dobré ráníčko, Jeníčku?“ Tak jakpak jsme se vyspinkali? Dáš si k snídani rohlíčky s medíkem nebo radši chlebíček a kakajíčko? Nebo můžu ohřát párečky a dáš si je s kečupíčkem nebo s hořčičkou. Dobrou chutičku! Po snídani. „Ták. Vyčisti si zoubky, na kartáček si dej pastičku a ručičky si utři do ručníčku. Pá, pá, pá, zlatířko. Ještě pusinku. Ať ti to jde dobře v prácičce! V kanceláři: tak přezout botky, uvařit si kafíčko k tomu sušenčičku. Zapnout počítač, zkontroloval poštičku. Odepísnout na dopísky a poslat na mobily zprávičky. A jde se na obídek. „Pane vrchní, přineste mi prosím jídelní lísteček, děkuji.“ Tak copak si dáme? „Masíčko nebo radši zeleninku? Knedlíčky nebo rejžičku či snad nudličky? „Co si dáte, paní? „Tak tu dvojčičku. Kuřecí masíčko s rejžičkou a pivečko.“ „Tak. Vyndáme penízky a zaplatíme. Ještě musím na nákup. Už nemáme máslíčko ani rohlíčky. „Tak copak jste si holčičky dali k obídku? (Kolegyně protočí panenky). „Jejej, Maruško, zase jenom saláteček? Aktérka telefonuje dceři, která mám malého Adámka. „Ahoj dcerunko? Tak co? Kojíš? Máš dost mlíčka? A Adámek hezky papá? A jak spinká? Jo, jo, koupím plínečky. A už začíná jíst kašičky? Tak pá, pá, miláčku, brzy přijedu.“ Doma. „Tak jakpak ses měl, zlatíčko? Nebyli na tebe v práci oškliví? A co jsi měl k svačince? „Že jsi nesvačil???“ A co si tedy dáš k papáníčku? Koupila jsem salámek, ale můžu ti udělat třeba květáček, když jsi měl masíčko včera. Ale nejdřív si samozřejmě dočti ty novinky, čumáčku. „Měli bychom zajít na ten hřbitůvek. Kytičky jsem koupila a svíčičku taky vezmu. Dobře, tak zítra. A co ty židličky do kuchyně, jak jsme se domlouvali? V centru je takový hezký obchůdek, kde bychom se mohli zastavit. „Ták, ať ti čvachtá v rypáčku. To je pochoutečka, viď? Já si dám teď nožky nahoru a zapnu si bedýnku. Jé, promiň. Zapomněla jsem ti vyndat pívínko.“ Mužíčku, už je čas jít do hajan, co říkáš? Hezky jsem ti naklepala peřinku a polštářek a připravila jsem ti čisté pyžamko. Máme voňavé povlečeníčko. Ať se ti hezky spinká. (A už slyší jeho chrápáníčko). A tak to jde den co den. AŽ NAKONEC SE VŠICHNI SEJDEME U TOHO POSLEDNÍHOU SOUDEČKU. (Vypůjčeno od jednoho známého) .
Jujdamane! Tak z tohoto bych vyletěla z kůže. (A doufám, že takto nikdy mluvit nebudu; se zdrobnělinami je to podle mne jako s kořením - s mírou jsou fajn, "osladí", když je jich příliš, je vám z nich "blivno".)
Přesně tak, Kláro. Mně se moc líbí: "Kečupíček".
Přesně tak, Kláro. Mně se moc líbí: "Kečupíček".
mocinqy lavinguju :D
Naskočila mi z toho husí kůže :-) To je síla!!!
Není lepší mluvit, jak nám zobák narostl? :-)
strrrrrašný!!!! Takovej "kečupíček"...víš co je nejhorší?-když takhle občas mluví v televizi chlapi. Brr!!!!
Jo jo - a hokejisté do toho dali "srdíčko" a všechno to byla týmová "prácička".. :-D
a ještě to "č" řeknou s takovým při... přízvukem....☺☺
Tak vám všem přeju nádherný deníček a požehnáníčko od Pánbíčka. A slibuju, že je to naposled, co tot takhle blbě píšu:-)))))))))))))))))
Tak vám všem přeju nádherný deníček a požehnáníčko od Pánbíčka. A slibuju, že je to naposled, co tot takhle blbě píšu:-)))))))))))))))))
ještě jednou, ještě jednou! :P
Díky, Pavle.
Díky, Pavle.
ááá, mám husí kůžu....připomíná mi to typickou maminku, která rozmazluje své děti a občas svého manžela,což fakt nesnáším...:)
Ale jinak hezky sepsáno:)
Já jsem slyšel dobrou perlu od svého zubaře: Máte tam hloukový kazík až k nervíku...
No, Ferenci a on to byl ve skutečnosti kaz až kazák k nervu či neváku, viď?
No, Ferenci a on to byl ve skutečnosti kaz až kazák k nervu či neváku, viď?
ha, to já jsem myslela, že není normální, když nesnáším výrazy tohoto typu - obídek, dovča, narozky - aaaaaůůůůůůů
občas takové výrazíčečky člověka serinkají, jak jsme si schopni naši krásnou češtinečku likvidovinkat
nAzoky ještě jdou:-) Se zdrobnělinami se prostě musí šetřit....
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.