Literární fejeton

Babička Karla už žila leckde Na statku i v chaloupce, ba krátký čas i Na dvoře vévodském. Teď ale vychovávala ty své Tři mušketýry Lasseho, Bosseho a Oleho.

Babička byla velmi ráda, že přestála Bílou nemoc a uzdravila se. Často brávala kluky na louku, aby se dozvěděli všechno Ze života hmyzu. Lasse, ale tvrdil, že není žádný Idiot a o hmyzu si přečte v knížce. Ale co to je za křik? Poplach v Kovářské uličce, začal se šířit Oheň. Do hašení se pustila Zvířátka i petrovší a vše rychle uhasili.

Babička poučovala alespoň Bosseho a Oleho Co všechno musí udělat jaro. Do přírody je provázel Maxipes Fík a kocour Mikeš. Šli lesem i Po zaroslém chodníčku. Ke klukům přiběhli jejich Tři kamarádi. Cestou ještě potkali Romea a Julii. Ti byli ale zaměstnání jeden druhým. Bylo na první pohled patrno, že Láska je víc než přikázání. Babička Karla měla tedy námět pro další vyprávění a sdělovala, Co by chlapci měli vědět o lásce. Stmívalo se. Zaslechli ze vsi Večerní písně a kluci se začali těšit na Večery na slamníku. "Copak asi dělá Náš dědek Josef?", řekla babička. "Musíme pospíšit, víte, že musím dědovi nachystat Dělenou stravu". Na večeři také čekali Děvčátko z hor. Jmenovala se Pollyana. Bývala Metráček, ale když se s vervou pustila do Dělené stravy, stala se Krásnou a sebevědomou za 4 týdny!

Všichni tři kluci byli u Babičky s dědou v Náhradní rodinné péči. Zažili, jaké to je Když se rodiče rozvádějí. I když měli Petr a Lucie Dobré úmysly, prožili období obrovské Žárlivosti, přišlo Manželské tonutí a vše bohužel směřovalo k Dokonalému rozvodu. Ovšem situace se vyhrotila ještě více a došlo k Vraždě z neřesti a otec dětí putoval do Žaláře nejtemnějšího.

Lasse se do Pollyany zamiloval a pro bratry do byla Láska v přímém přenosu. Pollyana byla taková Svéhlavička a nechtěla poslouchat Babiččiny dobré rady. Lasse se Pollyany často ptal: "Budeš mě milovat i zítra?" Ona odpovídala: "Miláčku, už je to tady. Nežárli."

Konečně dorazili domů. Pro dědečka udělala Babička Salát pro každou příležitost, kluci si dali Domácí zabíjačku. Děda zarecitoval Babičce Máj. Pak použil Autogenní trénink jako Cestu ke klidnému spánku.

Babička tušila, že její Mládí je už v hajzlu a začala psát Deník staré paní. I když věděla, že Svíce dohořívají, cítila, že i Stáří je dar. Chodila sbírat Hřbitovní kvítí a věřila v Život po životě.

(Sepsala Sádronožka Papiňáková 24.11.2012 s použitím on-line katalogu Městské knhovny Karlovy Vary.Všechny použité názvy knih jsou psány s velkým počátečním písmenem.)