Jak jsem napsala a prodala Papiňák

Jak jsem napsala knížku a za dva měsíce ji prodala

Psaní mě bavilo od školy. Vždycky jsem psala dopisy, chvilku i nějaké Rusce. Ale třeba kamarádce Heleně, se kterou jsem se poznala na táboře, s tou jsme si psaly spoustu let. A vždycky jsem napjatě čekala, až se ve schránce objeví bílá obálka. Bavily mě slohovky, skládala jsem básničky a psala si deník.

S érou internetu jsem si založila blog a začala tam zveřejňovat svoje úvahy, zamyšlení, zúčastnila se pár literárních soutěží. Moje články se zalíbily novinářce Jarce, která pravidělně některé z nich zveřejňovala ve Zpravodaji chebské farnosti. Občas na ně přišel i nějaký písemný ohlas, při osobních setkáních se čtenáři chlubili, že "mě" čtou. Dlouho jsem měla v sobě touhu vydat knížku a právě Jarka a členky mého neoficiálního fanklubu mě mohutně povzbuzovaly, ať z těch svých úvah vydám knížku. Karmelitánské nakladatelství, s kterým se spolupráci nadějně vyvíjela, od smlouvy ustoupilo. A od té doby se začala odvíjet spolupráce na základě osobních kontaktů. V knížce je esej o Chrošťomilovi a Lidožroutce. A díky tomu, že jsem Lidožroutka, tedy osoba, která má ráda lidi a se spoustou z nich udržuje vztahy, tak se podařilo knížku nejen vydat, ale i prodat. Mám spoustu přátel různých profesí. O ilustrace jsem tedy požádala svoji kolegyni Katku, korektury dělala Dana, která koriguje texty pro několik nakladatelství. A kamarád Honza má tiskárnu a pár knížek už vydal. Věděl tedy "jak na to". Dojela jsem za ním do firmy - vybrali jsme typ papíru, druh papíru, vymysleli formát a domluvili další podrobnosti.

Než toto všechno začalo, psala jsem úvahy na blog i "do šuplíku" zhruba dva roky. Pak bylo třeba, aby texty "prošly sítem" Proto jedna moje dobrá moudrá interovertní přítelkyně posoudila, které eseje se hodí ke zveřejnění, a které jsou naopak příliš intimní. Jsem jí za to moc vděčná, protože jsem taková exhibicionista a narozdíl od jiných se jaksi duševně "svlékám na veřejnosti" a vůbec mi to nevadí. I tak je ta moje knížka hodně osobní a otevřená.

Když jsem tedy měla pohromadě 40 textíků, namalované ilustrace a Honzu tiskaře, dali jsme se do vydavatelské práce. Honza zažádal o přidělaní ISBN.

Na začátku září mi přišla první krabice z tiskárny a já jsem zářila. V mailovém adresáři mám zhruba 500 adres - jsou tam spolužáci ze základky, ze střední školy, z vysoké školy. Najdu tam spolupracovníky z několika předchozích zaměstnání, mám spoustu známých věřících z celé republiky. Už v srpnu jsem poslala maily a esemesky a každému "naprášila", že se mi "narodilo dítě". (Je to moje první dítě, protože děti skutečné bohužel nemáme.) Rozhodla jsem se vydat knížku v nákladu 1 000 výtisků a manžel se divil. Říkal: "Ty si myslíš, že jsi nějaký Viewegh a že to prodáš?" Už před vytištěním jsem měla mailové objednávky na slušné množství Papiňáků (tak jsem knížku pojmenovala) . Vnutila jsem se do distribuční sítě Karmelitánského nakladatelství a ti si jich do prodeje vzali 150. Já sama jsem knížky balila a posílala adresátům, kteří si je objednali, oni je platili předvodem. Poslala jsem postupně asi 130 balíčků, ve kterých bylo 1-10 knih. Několik mých přátel se totiž stalo i distributory. Poslala jsem jich třeba deset knih a oni je prodali ve své farnosti nebo v zaměstnání. Nejhezčí bylo, když si někdo koupil jednu knížku, a pak si přišel pro další, které koupil jako dárky pro své blízké. Uspořádala jsem pro přátele křest knížky. Byla to velká slavnost a já začala být "maličko slavná". Pořádám autorská čtení. V mém rodném Studenci se prodalo více než 100 knížek. Moji dobří přátelé zakoupili třeba i 10ks a rozdávají. Pravdou je, že mě zná opravdu hodně lidí. A nejúčinnější reklamou je ta osobní: "Maru, kamarádka vydala knížku a je moc hezká. Nehceš nahlídnout?" Vyšly mi dvě recenze na internetu, upoutávka na knihu vyšla v Katolickém týdeníku. Pravdou je, že jsem nikomu nedala pokoj. Respektuji, že někdo knížku nechce, ale z mých přátel o ní vědí všichni. A podařilo se něco nevídaného a neslýchaného. 850 knížek, které jsem měla k dispozici já, se prodalo za dva měsíce. A to mám před sebou ještě čtyři autorská čtení v knihovnách v okolí. Mnoho známých se ptá, kdy vyjde další knížka. No, pevně doufám, že Papiňák jedináčkem nezůstane, tak "přestávám kojit a snažím se znovu otěhotnět".

Pravdou je, že cenu knížky jsem stanovila na 150Kč, což u drobné brožury není právě málo, ale kdo ocení moji práci? Ocenila jsem ji sama. Když si ji někdo koupí v obchodě za tutéž cenu, tak já z ní dostanu 80Kč, což je tedy bohužel velmi málo. Tak raději prodávám osobně. Výhodou je, že každý dostane knížku s podpisem nebo rovnou věnováním.