chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Neviditelné hrdinky

10. 10. 2012 19:15
Neviditelné hrdinky Už dlouho, moje milé přítelkyně, přemýšlím, že o vás napíšu. Protože jste prostě borky. I když, jak říká Markéta, nemá ráda ani přeceňování ani podceňování. Býti maminkou několika dětí (a není pravda, že je jedno mít dvě, tři, čtyři nebo pět dětí) je práce na celý úvazek, práce, která nikdy nekončí, která je často nedoceněná a má jen krátkodobý efekt. Takové mámě často nezačíná kolotoč ráno v sedm, on se totiž nezastavil ani v noci. Některé kamarádky byly během osmi deseti let buď těhotné nebo kojily. (Nebudu zde rozebírat problém antikoncepce, protože o tu v této úvaze nejde). Nevyspalá máma, která čtyřikrát za noc vstávala ke kojenci, se doplouží do kuchyně přichystat snídaně a pak hned svačinu. Pak musí vytáhnout školáky z postele. Tu ještě podepsat úkol, tam hledat ztracený sešit, připomenout cvičební úbor, vytáhnout z peněženky poslední dvoustovku na divadlo. Po snídani utřít stůl, umýt nádobí, do toho kojit, pak dát prát prádlo. Když už po uspání nemluvněte si chce v klidu dojít na záchod (ano, moci si v klidu dojít na záchod či strávit čtvrt hodinky u kafe, je luxus), tak se mimi probudí nebo začne vřískat starší sourozenec. Pak je třeba uklohnit něco k obědu, zajet na nákup, odpoledne dát dvě malé děti do auta, odvézt Šimona na flétnu a Aničku na gymnastiku. Večer úkoly, večeře, žehlení. A když do toho třeba přijde nějaká choroba, tak to je tóčo. Není nad takovou střevní chřipku nebo neštovice. Večer, kdy už naší nevyspalé mamince ubývají síly, tak se sourozenci začnou hádat. Hladina hluku je téměř nesnesitelná. Na vytřenou podlahu někdo rozlil jogurt, dvě děti pohodily na gauč trika, ponožky a rozbila se pračka. Toníček potřebuje nové boty, došlo mlíko. Mohl by pomoci manžel, říkáte si. Ale ten chodí domů v sedm, vycucaný. Musí vydělávat. A Bohu díky, že práci má. Co taková žena většinou nestihne? Nemůže se v klidu vyspat, najíst ani si dojít na záchod. Nemá čas si umýt vlasy a čas ani peníze koupit si něco hezkého na sebe. Nečte noviny, neposlouchá zprávy. Jen ty nejvýkonnější snad stihnout trošku číst nebo si opakovat cizí jazyk. Pokud má čtyři, pět malých dětí a babička není v dosahu, tak na několik let může zapomenout na návštěvu kavárny, kina či divadla. Když já, bezdětná, přijdu z práce, tak se na prádlo nebo zametání můžu vykašlat. Ona se na děti vykašlat nemůže. Musí denně vařit, učit se s dětmi. Když už je všech pět dětí ve školním věku a všichni hrají na nějaké nástroje, tak je to tedy opravdu síla. Nejdřív cvičí Julie na klavír, ta už hraje Chopina a nevadí jí snad ani zvuk vysavače.:-) Pak rozbalí Madla kytaru. Po ní přijdou na řadu Prokopovy první tóny na saxofon. No, žádná něžná flétnička to není. Zuzka u klavíru vyťukává notičky a Johanka se učí u hraní na housle dobře stát a zastrkovat paleček pod hmatník. Mámy rozdávají samy sebe – padají zuby (miminka vybrala vápník), křečáky na nohách z několika těhotenství, plandavé břicho. Několikanásobné mámy nejsou žádné trpitelky, to nemyslím. Děti dávají zažít mnoho krásných chvil. Ale někdy být mámou stojí myslím hodně sil. Lidé svobodní si jen těžko umí představit, jaké to je, když několik let nespíte celou noc, nemůžete si v klidu dá kafe a nohy nahoru. Pořád musí myslet na 100+1 věc. Co jako tetka o mámách ještě vím? - že je pro ně velmi náročné, když je partner nechápe - že si vždycky nandají jídlo až poslední - jak nechtějí na své děti křičet, ale někdy to prostě jinak nejde - že jsou se svými výchovnými metodami někdy v koncích - jak je raní, když se po nich v kostele otáčejí zamračené babky s mravokárným výrazem - jak si připadají mnohdy méněcenné proti nám zaměstnaným ženám a bojí se, že ztrácejí kontakt s realitou a ujíždí jim vlak - že si často sex neužijí, protože se bojí dalšího těhotenství - že tajně brečí, protože jsou prostě napokraji sil Mámy, já si vás vážím: - že jste měly odvahu mít víc dětí, i když si váš gynekolog ťukal na čelo - že neremcáte, když musíme na všem šetřit - že i když máte doma nepořádek, tak je mi u vás moc hezky a milo - že jste často velmi dobrými manažerkami - že jste velkými modlitebnicemi, i když si to třeba nemyslíte. Ale vaše modlitby od dřezu či od žehlicího prkna mají velkou cenu - že máte otevřenou náruč nejen pro své děti, ale i pro nás příchozí I když jste často neviditelné, my vás vidíme))))))))))))))))))))))
Zobrazeno 1678×

Komentáře

ToB

Srovnávání je cesta do pekel. Vždycky to skončí špatně... Budeme si akorát závidět a myslet si, že ten druhý se má líp než my.

Mámy (a tátové) jsou světci "na cestě". O tom žádná. Většina jejich obětí zůstane skrytá - i jejich vlastním dětem. Až teď, když jsem trochu vylezl z puberty, mi některé věci docházejí.

To, o čem píšeš, je pravda. Je to krásný článek. Je to provokace (v pozitivním smyslu) pro nás celibátníky, abychom žili "radikálně".

Jen nesrovnávej. Nejde to.

Krasnazena

Díky, už srovnávat nebudu. Dělám to i ve svém životě a vede to jen k roztrpčenosti.

Zobrazit 6 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková