O nenasytné knihovnici

O nenasytné knihovnici Nenasytnou knihovnicí nemyslím ženu, která se přejídá jídlem, ale která se přecpává knížkami. Začíná to už tím, že brouzdá po internetu a hledá různá nakladatelství. Vybírá to nejlepší z nejlepšího. A výběr je snad ještě širší než pochutiny v supermarketu. Někdy je obtížné odhalit kvalitu. Podobně jako v potravinách mohou být pod hezkými obaly „potraviny“ velmi nezdravé či nechutné. Právě tak jako se vám může udělat po vlašském salátu nebo smaženém pokrmu špatně, i ze špatné knihy může být člověku zle. Jen s tím rozdílem, že lidská mysl neumí zvracet. Často mě napadá, jak asi strádá duše v přecpaném tlustém těle. Jak žebrá o něco k jídlu. Nemůžu si pomoct, ale málokdo sytí duši tak dobře a tak vydatně jako tělo. U naší knihovnice tomu tak není. Tak je schopná toho spořádat! Když kolegyně z katalogizace přinese nové knihy, prožívá knihovnice nepopsatelnou rozkoš. Prohrabuje se novými knihami, čichá k nim a volá: „Tuhle, jé a tamtu, na a to je ta skvělá novinka, na kterou čekám! I když se zařekla, že nejdřív přečte knihy, které už má doma nakoupené a napůjčované, opět si ničí záda váhou knih, které odnáší domů. Doma to vypadá jako obtěžkané „švédské stoly“. S tím rozdílem, že ty stoly s opravdovým jídlem vypadají vábněji. Tady se Hesse tlačí na Hercíkovou a Seifert objímá Anselma Grüna. Knihovnice si vezme svůj „talířek“ a pár knih odnese na noční stolek. Ale ono opravdu nejde číst dvě knížky současně. Ano, je možné mít rozečteno třeba deset knih, ale na rozdíl od toho, když máte v jedné ruce rohlík a v druhé salám, nejde číst jednu knížku levým a druhou pravým okem. Knihovnice má dobrou vůli knihy aspoň hezky porovnat – ták – poezie, duchovní literatura, psychologie, beletrie, kuchařky, slovníky. V beletrii má třeba deset nepřečtených kousků. A ono to s tou knihovnici může dopadnout buď tak, že od každého jenom uždíbne, pořádně se nenají a přeplácá si žaludek. Nebo ještě hůř: bude tak dlouho vybírat, až umře hlady. U většiny knih se také doporučuju podobně jako u jídla v klidu přijaté strávit. Aby vůbec byla šance být nasycen. Aby ty myšlenky prošly „zažívacím traktem.“ Je dobré se vyhnout majonéze, velkému množství sladkostí (jak příznačné pro červenou knihovnu). Umět volit hutný pokrm, ale také saláty a zákusky. I mezi knihami jsou „výborné svíčkové“, ale i „přepálené hranolky“. Přála bych nenasytné knihovnici střídmost a moudrost při výběru.