Meditace nad manželským slibem

Meditace nad manželským slibem

 „Já, Ludmila, (Marie, Hana,….) – jsem plně zodpovědná za své rozhodnutí, já sama, taková jaké jsem se svými obdarováními i slabostmi. Já, nikdo to nemůže vzít za mě. Rozhoduju se svobodně a jdu do toho.

„odevzdávám se tobě“ – tady mě vždycky napadá, jak obrovský je rozdíl v manželském slibu a v otázkách při svatbě na úřadě, kde se úředník ptá „berete si zde přítomného dobrovolně?“. Odevzdání je nádherné a zároveň velmi náročné gesto, spíše proces. Chci se ti dát se vším, co jsem a co mám. Chci se stávat pro tebe darem. Už nepatřím jenom sám sobě.

„Jendo (Petře, Josefe….) – tobě jedinému, jehož jméno tady vyslovuji. Tobě, který se můžeš změnit k nepoznání. Tobě, který budeš stárnout, který se mi zřejmě omrzíš, o kterém už toho hodně vím, ale zároveň tě chci objevovat…..

„ a přijímám tě za manžela“ – pokud se odevzdávám, toužím také přijímat. Není to něco za něco, ale nerada bych měla prázdnou náruč. Pokusím se i já tebe přijímat  s tím, co se mi na tobě líbí, ale i s tím, co mě na tobě štve, s čím se budu třeba celý život smiřovat.

 „Slibuji“ - není vůbec lehké se k něčemu zavázat. Navíc vím, kolik lidí už porušilo manželský slib. A taky vím, že i já jsem někdy v minulosti některé menší sliby porušila. Beru slovo slibuji opravdu vážně?

 „že ti zachovám lásku“ – co se pod tímto slibem všechno skrývá? To, že na tebe budu vlídná, že až se zamilovanost vytratí, tak budu usilovat o to, abychom byli stále více přáteli. Uvědomuji si, že láska není především záležitost citu, ale vůle. Uvědomuji si, že projevy lásky budou v každém věku jiné. A prosím, abys i ty o lásku usiloval. Aby se nevytratila tvoje pozornost vůči mě.

 „úctu“ – ta se dneska moc nenosí. Lidé jsou schopni na sebe řvát na ulici kvůli drobnosti. Budu si tě vážit třeba i kvůli tvé jinakosti. Budu respektovat tvoji osobnost, tvoje zvláštnosti. Nebudu tě chtít natlačit do svých škatulek. Nebudu ti nadávat, nebudu tě před druhými shazovat. Nebudu si z tebe dělat legraci, která by tě zraňovala.

 „ a věrnost“ – je možné zůstat věrný bez lásky a úcty? Tuším, že se v době, když už budu vdaná do někoho jiného zamiluji, ale chci, abys věděl, že jsi pro mě nejdůležitější. Budu se denně rozhodovat pro tebe. V době, kdy leckdo zahýbá a tvrdí se, že je podstatné hlavně, aby se na to nepřišlo, budu bojovat o věrnost tobě. A totéž očekávám od tebe.

 „že tě nikdy neopustím“ – sama na to nemám. Možná budu chtít někdy utéct. Budu mít pocit, že mě dusíš, budu mít co dělat sama se sebou. Ale chci, aby na mě bylo spolehnutí. Abych věděl, že nezůstaneš sám.

 „a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti“ – to dobré, to bude hračka, viď? Ale to zlé, to bude těžké. Vím, že to přijde – nemoc, ztráta zaměstnání, komplikované vztahy s rodiči, jejich smrt, neštěstí. Budeme na to dva, a to je víc než jeden.

 „k tomu, ať mi pomáhá Bůh“ – to je moje jediná záchrana, protože jinak na to nemám. Tenhle manželský slib je velmi smělý. A já vím jistě, že jsem hříšná a slabá, ale věřím, že je tu někdo, kdo tento můj slib bere vážně, na koho se můžeme oba obracet a kdo nás neopustí.