O dobrotě

O dobrotě

Byli jsme nedávno u jedněch vzdálených příbuzných. Naše známá, říkejme jí třeba Maruška, do kostela nechodí, ale žije lépe než mnozí křesťané. Z této Marušky její dobrota přímo kape. Je jí nasáklá. Je to dobrota tichá, nenápadná. Maruškapůsobí nesměle, ale z jejího chování jasně poznáte, že vás má ráda. Upekla tři koláče, na cestu nám dala řízky a kupu vajec. A ještě mi nabídla svoji bunda. Jelikož ale ona má velikost M a já XL, nemohla jsem tento dárek přijmout:-)

Maruška má ráda lidi. Chodí navštěvovat starou tetu, která bydlí za kopcem, pravidelně navštěvuje hřbitovy a zdobí hroby květinami. Maká doma i v práci. Miluje květiny a ráda fotí. Je to máma tří dětí. O této Marušce málokdo ví. Žije v malé vesničce, ráno vstane, jde do práce, doma ji čeká druhá směna.

Pro mě bylo setkání s ní velkou lekcí. Tu neděli se četlo čtení z 1J listu. "Děti, nemilujte jen slovem, ale činem doopravdy." Zní mi pořád v uších. Maruška koná dobro, kudy chodí. Nezapomene na žádný svátek či narozeniny. Když byli na návštěvě u nás, dovezla nám dort, plody ze zahrady. Každého podarovala malým dárkem. Nekoná své skutky lidem na očích, ale ve skrytu. Nemá žádnou vysokou školu, ale vystudovala vysokou školu dobroty a lásky. Platí se tam dost vysoké školné - oběť - platí se vlastním potem, ba někdy i krví. Ale výsledky jsou skvělé.

Jo, jo: "Ne každý, kdo mi říká "Pane, pane" vejde do nebeského království. Ale cokoli jste učinili jednomu z těchto nepatrných, mně jste učinili."