chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Utrpení

20. 4. 2012 7:21
Rubrika: zamyšlení

Utrpení

Takováto kumulace velkého utrpení v mém okolí ještě nebyla. Kolegyně má leukémii a ještě dostala mrtvici, kamarádka má rakovinu a velké deprese, jedné známé umírá manžel po srážce s autem a včera mi moj dobrá přítelkyně napsala, že má její syn akutní leukémii. Je mu okolo 25 let. Nedávno jsem se dozvěděla taky o jednom ošklivém zneužívání. No, to jsou tedy dardy! V Bibli stojí, že máme nést břemena jedni druhých. Ale určitě nemáme nést jejich kříže. Nemáme na to a ani to Bůh po nás nechce. Pro mě, která má jako vlastnost č.1 cítění, je velmi těžké zachovat odstup, protože jinak mě to ničí.

Přečetla jsem už několik knížek o utrpení. Ale většinou se nakonec dočtete, že tomu stejně nelze rozumět. Přestávám se ptát proč. Nemá to cenu, nepřijdu na to. Ale co můžu a chci, je řvát (a to jak brečet, tak křičet)."Bože, ty chceš, abychom své partnery milovali a my, kdy už se to aspoň trošku naučíme, tak nám je bereš. To není fér. A víš, kurnik, jak asi trpí tříletý chlapeček, když má mámu dlouhodobě v nemocnici??? Víš, jaké to je pro mámu, která nesla dítě ve svém těle, když její dítě leží na posteli a trpí???? Víš, to??? Já vím, že to ví a že dal to nejdražší, co měl - svého Syna. Když někoho opravdu milujeme, trhá nám srdce, když trpí. Když jsem měla deprese, tak jsem chtěla aspoň na chvilinku tu svoji obrovskou tíseň někomu dát. A byli i tací, kteří by to za mě na chvilku vzali. Ale ono to nejde. Utrpení je příšerné v tom, že ač druzí dělají všechno, co mohou, jste v tom sami. Tu bolest za vás nikdo nevezme. Podobné to asi bude ve smrti. Obrovská samota. Ježíš na kříži. Proč jsi mě opustil?

Věřím, že utrpení má nějaký smysl. Někdy ho pochopíme ještě za života, ale větší část snad po smrti. Vybavuje se mi, že v jedné vesnici spáchal sebevraždu mladá studentka. Její rodiče byli tvrdí komunisté. Po této události se tatínek obrátil a maminka změnila. Jedině Bůh ví, jak silný kalibr je někdy třeba nasadit. A zřejmě se opravdu i podílíme ny vykupování světa. Ale tuhle "matematiku a logiku" zná opravdu jedině Hospodin a já se mu do toho míchat nebudu.

Dost mi pomoc jeden kněz. Řekl mi:"Lído, v té trhlině stojí Ježíš a ty jsi po jeho boku. Ale máš jen takový plastový mečík, se kterým si hrají děti. Ty nejsi ta hlavní, nejsi spasitel." V letošní postní době mě opravdu velmi oslovovala křížová cesta. I na ní je vidět různé formy pomoci - nadlehčovat kříž jako Šimon, podat roušku jako Veronika, ale někdy jsou případy, že nejde téměř nic. Je možné pouze stát pod křížem jako Maria. Ale není to málo! Většina učedníků utekla. Maria zůstává. Trhá jí to srdce, ale JE TAM. I mnoho dnešních lidí se bojí jít do nemocnice, bojí se vztahu s nemocným, jsou nejistí. Někdy stačí málo - jít tam a držet druhého za ruku. Když to nejde, bývají velkou pomocí třeba i smsky. Dát druhému denně vědět, že jsem s ním a že tím svým plastovým mečíkem mávám, seč mi síly stačí. My katolíci máme velkou výhodu: já vždycky poprosím nějakého kněze, aby sloužil za nemocného mši. A nemocným doporučím, aby přijali svátost nemocných. Sama jsem ji v době těžkých depresí přijala několikrát.

Abych se z toho všeho nezbláznila, dávám všechny ty milované trpící lidi do Kristova probodeného srdce. Pouštím je z rukou v pokoře, že Pán ví a miluje je víc než já.

A ještě o jednu věc se musím snažit. Je mi teď dobře, jsem vlastně šťastná, život mě baví. A tak si to nechci vyčítat. Chci žít, radovat se, smát. Možná jsem víc platná svým bližním spokojená než utrápená. Ježíš vstal z mrtvých a chce to obrovskou víru: věřit, že i v životech těchto trpících lidé přijde vzkříšení.

Četla jsem aforismus Pavla Kosorina: "Bůh nás někdy vymačká jako citrón, ale nikdy nás neodhodí." AMEN.

 

Zobrazeno 2642×

Komentáře

Dzamila

některé věci se opravdu těžko přijímají...

Krasnazena

Strašně těžko a bez víry jsou absolutně nepochopitelné a ysmlím, že máme právo na Boha křičet a řvát a plakat. I psychologové radí, abychom si dovolili prožít smutek. Já např. nemám žádnou útěchu pro mámu tří malých dětí, které zemře milovaný manžel nebo pro kolegyni, které se zabili dvě děti při autonehodě. Ano, věřím, že Bůh vidí dál, ale to neznamená, že je to tíha k neunesení,

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková