chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Utrpení

20. 4. 2012 7:21
Rubrika: zamyšlení

Utrpení

Takováto kumulace velkého utrpení v mém okolí ještě nebyla. Kolegyně má leukémii a ještě dostala mrtvici, kamarádka má rakovinu a velké deprese, jedné známé umírá manžel po srážce s autem a včera mi moj dobrá přítelkyně napsala, že má její syn akutní leukémii. Je mu okolo 25 let. Nedávno jsem se dozvěděla taky o jednom ošklivém zneužívání. No, to jsou tedy dardy! V Bibli stojí, že máme nést břemena jedni druhých. Ale určitě nemáme nést jejich kříže. Nemáme na to a ani to Bůh po nás nechce. Pro mě, která má jako vlastnost č.1 cítění, je velmi těžké zachovat odstup, protože jinak mě to ničí.

Přečetla jsem už několik knížek o utrpení. Ale většinou se nakonec dočtete, že tomu stejně nelze rozumět. Přestávám se ptát proč. Nemá to cenu, nepřijdu na to. Ale co můžu a chci, je řvát (a to jak brečet, tak křičet)."Bože, ty chceš, abychom své partnery milovali a my, kdy už se to aspoň trošku naučíme, tak nám je bereš. To není fér. A víš, kurnik, jak asi trpí tříletý chlapeček, když má mámu dlouhodobě v nemocnici??? Víš, jaké to je pro mámu, která nesla dítě ve svém těle, když její dítě leží na posteli a trpí???? Víš, to??? Já vím, že to ví a že dal to nejdražší, co měl - svého Syna. Když někoho opravdu milujeme, trhá nám srdce, když trpí. Když jsem měla deprese, tak jsem chtěla aspoň na chvilinku tu svoji obrovskou tíseň někomu dát. A byli i tací, kteří by to za mě na chvilku vzali. Ale ono to nejde. Utrpení je příšerné v tom, že ač druzí dělají všechno, co mohou, jste v tom sami. Tu bolest za vás nikdo nevezme. Podobné to asi bude ve smrti. Obrovská samota. Ježíš na kříži. Proč jsi mě opustil?

Věřím, že utrpení má nějaký smysl. Někdy ho pochopíme ještě za života, ale větší část snad po smrti. Vybavuje se mi, že v jedné vesnici spáchal sebevraždu mladá studentka. Její rodiče byli tvrdí komunisté. Po této události se tatínek obrátil a maminka změnila. Jedině Bůh ví, jak silný kalibr je někdy třeba nasadit. A zřejmě se opravdu i podílíme ny vykupování světa. Ale tuhle "matematiku a logiku" zná opravdu jedině Hospodin a já se mu do toho míchat nebudu.

Dost mi pomoc jeden kněz. Řekl mi:"Lído, v té trhlině stojí Ježíš a ty jsi po jeho boku. Ale máš jen takový plastový mečík, se kterým si hrají děti. Ty nejsi ta hlavní, nejsi spasitel." V letošní postní době mě opravdu velmi oslovovala křížová cesta. I na ní je vidět různé formy pomoci - nadlehčovat kříž jako Šimon, podat roušku jako Veronika, ale někdy jsou případy, že nejde téměř nic. Je možné pouze stát pod křížem jako Maria. Ale není to málo! Většina učedníků utekla. Maria zůstává. Trhá jí to srdce, ale JE TAM. I mnoho dnešních lidí se bojí jít do nemocnice, bojí se vztahu s nemocným, jsou nejistí. Někdy stačí málo - jít tam a držet druhého za ruku. Když to nejde, bývají velkou pomocí třeba i smsky. Dát druhému denně vědět, že jsem s ním a že tím svým plastovým mečíkem mávám, seč mi síly stačí. My katolíci máme velkou výhodu: já vždycky poprosím nějakého kněze, aby sloužil za nemocného mši. A nemocným doporučím, aby přijali svátost nemocných. Sama jsem ji v době těžkých depresí přijala několikrát.

Abych se z toho všeho nezbláznila, dávám všechny ty milované trpící lidi do Kristova probodeného srdce. Pouštím je z rukou v pokoře, že Pán ví a miluje je víc než já.

A ještě o jednu věc se musím snažit. Je mi teď dobře, jsem vlastně šťastná, život mě baví. A tak si to nechci vyčítat. Chci žít, radovat se, smát. Možná jsem víc platná svým bližním spokojená než utrápená. Ježíš vstal z mrtvých a chce to obrovskou víru: věřit, že i v životech těchto trpících lidé přijde vzkříšení.

Četla jsem aforismus Pavla Kosorina: "Bůh nás někdy vymačká jako citrón, ale nikdy nás neodhodí." AMEN.

 

Zobrazeno 3366×

Komentáře

růžetrnitá

Liduš, není málo stát pod křížem. Je to naopak velmi mnoho. Ostatní utekli, Maria ne.
Neutekla a neodhodila...
Dnes jsem se setkala s kamarádkou, která mi taky "nijak nemůže pomoci" - ale pomohla. Byla se mnou, naslouchala, povídala, byla ten čas pro mne - i to je někdy velký dar!

děsítko

v posledni době se okolo mě také točí samé hrůzy a kolikrát nevím, co mám dělat, jen stojím a přihlížím... když něco udělám, tak je to ještě horší... jediné co můžu je, se za ně modlit... :'( pripadam si opravdu jak to malé dítě, které si hraje s tím plastovým mečem...

margotka1

Někdy opravdu stačí jen "být s tím druhým"..., není to málo, hodně to pomáhá, už to vědomí, že je někdo, kdo je se mnou, i když nemůže vyřešit mé problémy... a to je fakt velký dar, jak píše růže trnitá... mám s tím osobní zkušenost. A díky za takového člověka, který "dokáže být se mnou", když je mi blbě.., to se nedá ničím nahradit...

Krasnazena

Děkuju, sestry drahé, za komentáře. Fakt se těším do nebe:-)

růžetrnitá

Já taky :-)

organo

Mám vážně nemocného bratra, jeden čas byl opravdu na umření...taky nechápu PROČ? Proč přišlo toto utrpení? Co tím chce Bůh říci?
Ležel řadu měsíců na JIP a kromě krátkých a jen občas povolených návštěv jsme měli jediný kontakt smskami. Zdá se to jako prkotina - těch pár poslaných vět, ale psychicky nás to drželo nad hladinou.

Krasnazena

Někdy pár slov jedno gesto mohou udravovat. Onehdy jsem objala utrápenou kolegyni a ona byla dojatá. Pak mi řekla, že už ji hodně dlouho nikdo neobjal. Nebo napíšu někomu, že ho mám ráda.

deFlegmatique

Postupně se prokousávám velmi zajímavou knihou která se jmenuje "Kniha o mužství". Je sice určena mužům, ale myslím, že mnoho věcí, o kterých autor píše je stejně platných pro muže jako pro ženy.
Mimo jiné říká, že jedna z pravd o životě, kterou bychom si měli uvědomit a přijmout ji je to, že život je tvrdý, že ne vše bude vždy podle našich představ a mnohdy to bude opravdu hodně bolet.
"Můžete se na bolest připravit a zvítězit nad ní - ne hned, ale postupně, s tím, jak budete získávat zkušenosti a nabývat moudrosti. Můžete se povznést nad všechny svoje vzestupy a pády."
Myslím, že jako lidé máme přirozenou snahu před bolestí utéci - měl ji i Kristus: "Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš." (Mt 26,39) Ale přijal Boží vůli.

deFlegmatique

Taky mnohdy nevidím smysl utrpení a můžu si stokrát říkat, že smysl má - když už žádný jiný, tak alespoň ten, že mne učí překonat sám sebe nebo že si poté co přejde daleko více vážím chvil blaženosti. To, že se nám utrpení zdá nesmyslné a že máme touhu se jej zbavit myslím není nic špatného - je to přirozené. Myslím ale, že nejdůležitější vlastností - prožíváme-li utrpení je trpělivost - mimochodem ta slova mají zcela určitě stejný základ a věřím, že ne náhodou. Neměl by to podle mne být ale zase úplně opačný extrém - setrvávat v utrpení za každou cenu. (tedy nevím zda to vůbec jde)
Spíše jde o to uvěřit kazatelovu "všechno má svůj čas" (Kaz 3)
Přeji nám všem abychom dokázali přijímat utrpení i všechny radosti, abychom dokázali pomoci (třeba jen svou blízkostí) tam kde je to možné.

zipet

"dávám všechny ty milované trpící lidi do Kristova probodeného srdce. Pouštím je z rukou v pokoře, že Pán ví a miluje je víc než já." Díky za tato slova :-) To je výraz důvěry v Boha, že On se postará! Jak se píše v 1Pt 5,7: Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží.

Lenka Šerá

Já jsem se naučila brát nemoc jako "milost shůry ".Boží logika je někdy tvrdá, těžká, :ségře zemřel mladý syn, kamarádka vychovává sama 3 děti, strýc umírá dlouho na rakovinu,tyhle hrůzy mají smysl.On nás tu hrůzou nechce zruinovat, ale naopak chce abychom si uvědomili, že tady jsme jen na chvíli a nejde tu o pozemské prkotiny a hrůze.....Bůh vidí dál než my:)

Dzamila

některé věci se opravdu těžko přijímají...

Krasnazena

Strašně těžko a bez víry jsou absolutně nepochopitelné a ysmlím, že máme právo na Boha křičet a řvát a plakat. I psychologové radí, abychom si dovolili prožít smutek. Já např. nemám žádnou útěchu pro mámu tří malých dětí, které zemře milovaný manžel nebo pro kolegyni, které se zabili dvě děti při autonehodě. Ano, věřím, že Bůh vidí dál, ale to neznamená, že je to tíha k neunesení,

Zobrazit 13 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková