Svátek práce

Svátek práce

Prvního máje mnozí z nás známe jako komunistický svátek práce. Když jsem byla hodně malá, tak se mi moc líbilo jít v průvodu a mávat barevným mávátkem. Mívala jsem takový slavnostní pocit. Pak mi bylo víc a musela jsem se oblékat do pionýrského kroje. Vybavuje se mi, jak mi bylo zima a nudily mě ty projevy na tribuně. Zato se mi moc líbily alegorické vozy, které jely přes jilemnické náměstí. A v obchodě měly ten den banány a pomeranče!

Mnoho Čechů se příliš nepídí po významu jednotlivých státních svátků. Hlavně, že je volno. Jedou na chaty a chalupy, odpočívají po svém. Ale myslím, že je důvod Svátek práce slavit.

Dneska ráno jsem vyslechla v autobuse jeden rozhovor. "Ach joooo, zase do práce", stěžovala si mladá dívka. A mě napadlo, co by za to moci jít do práce někteří lidé dali.

Jak je to vlastně s tou prací, zaměstnáním? Dobře si vzpomínám na film Anděl na horách, kdy pracující lid musel odpočívat, aby o to pilněji mohl po návratu z dovolené pracovat. A někteří to nevydrželi a šli v době dovolené malovat školku. V době socialismu se práce na jednu stranu přeceňovala a na druhou stranu flákala. Vím, jak byl můj tatínek naštvaný, když přišel domů z práce. Seděl u jídla a stěžoval si mamince. Byl zaměstnán v OSP (Okresní stavební podnik) jako natěrač. Pracovali na nějaké velké stavbě a on se zlobil, jak je možné, že oni už mají natírat, když jsou tam ještě tesaři a zedníci a byl z toho dost zničený, že nemůže nic ovlivnit. A aby nás tři děti uživil, dělal ještě "fušky" čili melouchy. Každý měl tehdy práci - lepší či horší, měl. Práci se podřizovalo všechno. Naše babičky musely do práce pár měsíců po narození dětí. Zírala jsem, když mi kolegyně v muzeu vyprávěly, že jim jejich mamnky nosily děti na kojení do práce! A hodně dětí chodilo do jeslí, i můj manžel. Nedalo se žít z jednoho platu.

Dneska? Spousta lidí práci nemá. Nejdůře jsou na tom zpravidla studenti po škole a lidé těsně před důchodem. Ano, existuje skupina lidí, která pracovat nechce. Ale mnozí by rádi a nemají kde. Mnozí také dělají práci jenom kvůli penězům, ale nedá se mluvit o nějakém vnitřním uspokojení. Když vidím prodavačky v supermarketu, tak je vlastně obdivuju, že to mohou vydržet - monotónní práce za málo peněz. Ne každý má takové štěstí jako já, že opravdu dělá práci, která ho nesmírně baví a ještě si libuje ve výborném kolektiuv. Když pracuju, tak vlastně vůbec nemyslím na to, kolik budu na konci měsíce brát. Samozřejmě peníze potřebuju, ale ta práce by mě moc bavila, i kdybych za ni žádnou mzdu nedostávala. Knihovnice! Jak říká spsiovatelka Ivona Březinová: "Knihovnice jsou zvláštní živočišný druh."

A tak bychom měli slavit svátek práce. Protože mít dnes práci je dar. Doba přeje lidem nadaným, tvořivým a statečným. Ale ne každému je dána do vínku inteligence a odvaha. Žijí mezi námi i lidé nemocní a postižení. A i ti se chtějí nějak uplatnit. Práce rozhodně není smyslem života, ale je jednou z jeho důležitých složek. Náš soused zemřel, protože několik let nemohl zavadit o práci. Celý život makal, teď mu bylo k šedesátce a "pes po něm neštěkl". Dívával se z okna, dobře si to pamatuju. Pocit, že nejsem k ničemu a nemůžu být užitečný, je strašný. Dostal rakovinu (jak známo stres k jejímu vzniku přispívá) a zemřel.....

Buď čest tvořivosti, pracovitosti a poctivosti.