O sexu (jak se o něčem většinou nepíše)

O sexu

Ožehavé téma, ale týká se každého z nás. Zjistila jsem, jak málo je lidí, kteří v této oblasti žijí vyrovnaně a spokojeně. Pravdou je, že má člověk jen hrstičku přátel, která vás pustí do této komůrky jejich soukromí.

Co mě ale napadlo tento týden: sex je nepochybně obrovský Boží dar. Pamatuju si, že jednou blahé paměti snad v Příchovicích říkal jeden kněz: "Bůh to tak vymyslel, že se rozmožujeme pohlavním stykem. A je to dar. Mohl to taky vymyslet jinak, mohli jsme se rozmnožovat třeba řízkování:-)))))))))."

Jó, dar! Ale jak my s ním zacházíme??? Existují dva extrémy: někdo ten dárek rozerve na kousky a pohází, kde se dá a jiný ho schová do trezoru. Ve stejné době se mi známá svěřila, že žije se ženou, můj známý spí s muži i se ženami. A kamarádka mi poslala smsku, jestli je možná brát sex jako kříž.... No, do pr...., řekla jsem si. Pak se dozvíte, že s jednou ženou muž nechce spát, nevysvětlí jí proč a ona tím trpí. Že jsou katoličky, které spí se svými muži jen aby měly pokoj. Že jsou ženy v manželství téměř znásilňované, protože ony přece slíbily věrnost a měly by být "po vůli" a to i tehdy, když jsou k smrti unavené či tehdy, když vztah jinak nefunguje.

Naše doba je bláznivá: na jednu stranu je sex všude dostupný - sexshopy ve městech, porno na internetu, poradci pro dobrý sexuální život. Na druhou stranu přetížení muži, kteří nemají na sex chuť, nefunkční vztahy, kde sex už není vrcholem vzájemné komunikace, ale nutnou povinností, atd. atd.

Jsem ráda, že jsem si mohla o sexu popovídat se svojí tchyní a aspoň trošku i se svou maminkou. No, neměly to tenkrát vůbec snadné. Sex byl tabu. Skoro na všechno si musely nějak přijít samy. My máme výhodu, že existuje spousta kvalitních knížek, mnozí z nás mají opravdu dobré přátele, se kterými mohou problémy z této oblasti probrat.

Taky často přemýšlím, jak je možné žít dobře celibát. Ale já se nestydím zeptat. A narozdíl od mnoha lidí pevně věřím, že jsou kněží, kteří ho opravdu žijí. A na druhou stranu si nedělám iluze, že jsou i tací, kteří mají "nějakou bokovku".

Čtu knížky o homosexualitě. Vůbec není lehké se k nějaké objektivní literatuře v jazyce českém dostat. A zase: některé publikace nesmyslně tvrdí, že je homosexualita nemoc, ze které je možné se vyléčit a na druhou stranu jsou tu až extrémní názory různých organizací gayů a lesbiček. Ono je lehké si této problematiky prostě nevšímat, když se vás netýká, ale když máte blízkého kamaráda, který žije v registrovaném partnerství a pak se dozvíte o dalších lidech, musíte o tom přemýšlet a odpovídat si na otázky. A pak se dočtete, že Čajkovskij byl homosexuál, Wilde, Březina....

Kolik z nás bylo strašeno tím, že je masturbace těžkým hříchem? Já neříkám, že je skvělá a v pořádku, ale těžký hřích??? Znám ženu, která dostala doporučeno, aby chodila ke zpovědi vždy, když se"jí to stane". Jakým strašlivým pohoršením bylo, když se děvče z dobré katolické rodiny "muselo vdávat"! A při známosti člověk dumal: tohle vášnivé líbání ještě můžu nebo už ne? A pak se vdá a ..............Mně osobně moc pomohl názor mého profesora morální teologie (byl to ženatý laik), který nám říkal, že v manželství je v intimní oblasti dovoleno vše, co se líbí těm dvěma, z čeho mají radost. To mě tak osvobodilo, že už se netrápím žádnými výčitkami a otázkami typu: tohle ano a tamto už ne?

Kolegyně vnímá sex jako gymnastiku a mnoho mladých bere soulož jako příjemné zpestření večírku. Jako si dám s někým skleničku, tak si s ním taky zasouložím. To si nevymýšlím, to vím.

No, ďáblovi se hodně povedlo nám tento velký Boží dar ukradnout. Někdo rozsápe obal, daru se zmozní nebo ho zničí. Jiný ho má raději zabalený a nerozbalí ho nikdy. Myslím, že v tom ale nejsme bezmocní. Máme modlitbu, máme moudré rádce, máme chytré knihy a také selský rozum. A to je dost.