Veselé závislosti

Veselé závislosti

Je kolem mě spousta trápení, tak jsem si řekla, že na just napíšu něco veselého. Každý člověk (tedy dobře, téměř každý:-) je na něčem závislý. Některé potvory jsou zhoubné, jiné spíše humorné, další užitečné. Tedy jedna, ta je určitě super - závislost na Hospodinu.

Víte, potěšilo by mě, kdybyste se s nějakou tou maličkou veselou závislostí podělili. Co vy na to? Mohli bychom založit spolek veselých závisláků:-)

Všechny své závislosti vám tedy nevyklopím, ale jednu - tu hlavní, barvitě vylíčím. Kdo v odpovědi na můj mail připojí nějakou svoji, tak mu třeba odkryju další závislůstky.

Jakou závislost asi může mít knihovnice? Správně - závislost na knihách. Ve středu jsem byla s jednou prima kámoškou na pivě. Čte hodně a ráda. S poněkud vytřeštěným výrazem v obličeji mi vyprávěla jednu svoji zkušenost. Jeli někam na víkend s rodinou a ona si zapomněla vzít knížku. Šla tedy za kamarádkou a ve dveřích povídá: "Prosím tě, nemáš nějakou knížku? To je jedno co, já jsem si ji doma zapomněla." A ta kamarádka bez uzardění odpoví: "Nemám." (Asi taky zapomněla, napadlo kamarádku.)

"Ani nějakou detektivku nebo časopis?

"Nemám, já nečtu."

Tak ona nečte, rozvažovala kamarádka. Jak někdo může nečíst? No, že čte někdo málo z nedostatku času, to je pochopitelné, ale že někdo nečte vůbec třeba ani časopisy, to jí nešlo do hlavy.

Ale ani já nemusím chodit daleko. Nedávno jsem si povídala s jedním známým, byli jsme u něj s manželem na večeři. Málem mi zaskočilo, když prohlásil, že by knihovny zrušil, protože lidi stejně nečtou a je to tedy k ničemu." Chápejte, tohle pronese přede mnou, před knihovnicí!!! To je jako kdyby mi řekl, že jsem ošklivá! Tak moc se mě to dotklo a přemýšlela jsem, co po něm hodím. Primitiv! Vařit umí, ale když nečte, ani malinko, co s ním?

Ale pak jsou ti "závisláci" na knihách, lidé na druhé straně spektra. Mezi nejvýraznější tipy patří moje třináctiletá neteř Julie. Včera jsme si se sestrou telefonovaly a Aný najednou říká: "Lidu, počkej, musím napomenout svou dceru." A slyším, jak říká: "Julčo, máš pět minut, od té knížky se zvedneš a jdeš udělat, co jsem ti řekla. Už mě fakt neštvi. Ona, Lidu, dokud toho Pratchetta nedočte, tak jako nebude nic dělat nebo co????" Teta knihovnice se v duchu potutelně směje. Co by za to jiné rodiče dali. Ti násilím tahají své potomky od počítače a zlostně přikazují: "A ještě máš číst, ne????"

Pokud jste závislí na knihách, potom tedy prostředí knihovny určitě není vhodné k léčbě. To je jako kdybyste alkoholika zaměstnali v pivovaru nebo narkomana v lékárně. Nejhorší je, když kolegyně z katalogizace přinese plnou náruč knih. To se pak musím hlídat, abych neslintala (že by Pavlovův knihovnický reflex?). Položí hromádku na stůl, přibíhám a beru jednu po druhé. Jé, tahle a tuhleta nebo tamta, ty musím přečíst! Mám sice na svém čtenářské kontě už dvacet knih, ale dvě si přece ještě půjčit můžu, ne? Když si novou knížku koupím, tak mám vždycky celý den takový krásný pocit jako když si puberťčka koupí novou blůzku. Navíc ty knížky voní. Taky vyhazuju staré obaly z knih a balím je do nových, neošuntělých.

Taková "knižní závislačka" se pozná podle toho, že knihu vyndá z batohu i tehdy, když jede městskou dopravou jen deset minut. Nebo může dostat "záchvat" i na návštěvě. Když jsem spala onehdy na jedné faře, kde mají na chodbě veeeeelikoouuu knihovnu, byla pravděpodobnost záchvatu obrovská. No a když taková knihovnice má horší spaní, tak se potichu bosa vykrade na chodbu a se zalepenýma očima těká od knihy ke knize. Vytáhnu jich pět, ale to nepoberu! Jé, on tady Petr má Sadhanu a taky Andělin popel, o té mi přece říkala kamarádka. No, on tady má ze všech možných soudků to nejlepší - biblistika, duchovní život, liturgika, ale i spousta krásné beletrie. Dobře, tak tedy jen tři. Do výběru se dostala i kniha Jeronýma Klimeše Psycholog a jeho svědectví o Kristu.

Tak nejen z knihovny, ale už i z fary jedu obtěžkána knihami. No a pak zjistím, že takové množství knih, které jsem si různě nanosila, budu číst tak dva roky....

Úplně nejhorší, co může knižní závislák udělat, je návštěva knihkupectví. Tady už nejde jen o knihy samotné, ale taky o nebezpečí prázdné peněženky. Já často knihy objednávám přes internet. No, a tuhle se mi stalo, že jsem dumala, zda si koupit halenku nebo knížky. A vyhrála druhá možnost. Snad nebudu za chvíli kvůli knížkám chodit nahá!

Když se ale sejdou na kus řeči dva knižní závisláci, mohou spolu hovořit třeba týden a nepůjde o žádné zbytečné plkání, nýbrž o obohacující dialog. "Lidu, už jsi četla toho Váchu Modlitby argentinských nocí? To si musíš přečíst. A taky tu novou knížku od Petry Soukupové, ta je taky báječná. A, a, a.........."

Jenže já, závislačka, které ještě zbyla trocha zdravého rozumu vím, že: nikdy, nikdy ve svém životě (a doufám, že jsem zhruba v půlce) nepřečtu ani ty nejkvalitnější knihy. Že když budu číst psychologické knihy, těžko se budu moci zároveň věnovat botanice. Že když si dám za úkol přečíst celého Dostojevského, tak nestihnu knižní novinky. Že je taky potřeba doma uvařit, uklidit, vyprat. A Dostojevský za mě prádlo nevyžehlí. Tedy, zatím to nikdy neudělal:-)

Ale jedno je jisté: kdo rád čte, nebude se nikdy nudit a bude v sobě pěstovat tu zdravou touhu po vědění. Jak říkával náš překladatel pan Eger, je potřeba se čas od času "připovzdělat." U knížek se můžete smát, můžete máčet papír proudem slz, můžete žasnout, můžete být dojati, můžete se pohoršovat, můžete být zaskočeni, překvapeni, polapeni.

"ČTU, TEDY JSEM."

A podívejte se na skvělé čtenářské "placky" na webu:

www.badgees.cz. Od včerejška hrdě nosím placku s nápisem: Žádná baba není víc, nežli česká knihovnice." A všiml si jí i pan farář v kostele:-)

Ludmila Křivancová, závislačka knižní