Matky pod křížem

Matky pro křížem

Před týdnem jsem byla na kontrole na psychiatrii. V čekárně seděla máma s dcerou. Dcera měla nepřítomný pohled a občas něco prohodila, bylo to cosi nesouvislého. Došlo mi, že je asi pod drogami. Nevydržela v klidu sedět: "Já tady čekat nebudu. Jdu si zakouřit." Maminka ovšem věděla, že byjí dcera utekla. Musela za ní i na záchod. A dcera (pak jsem se dozvěděla, že se jmenuje Petra) opravdu začala utíkat. Maminka ji dohonila. Vyčerpaná se dala do pláče. Nejraději bych ji objala, ale neměla jsem odvahu. Pak jsem slyšela, že Petra doma demoluje byt, někdy uteče a maminka o ní třeba týden neví. "Já mám dítě", vykřikuje. Říkám si, že třeba mluví z cesty. Opavdu má dítě. Paní doktorka mi to potvrdila. Hned po narození ho dala k adopci. A pak ji hospitaliovali a zjistili, že je opět těhotná...

Druhý den ráno jsem se modlila křížovou cestu podle Guyho Gilberta. U čtvrtého zastavení má prosbu. "Modleme se za matky, jejichž děti berou drogy, jsou ve vězení.." Petra a její máma. Brečela jsem, padaly krokodýlí slzy. "Pane, zachraň je."

Jedno z nějvětších trápení na světě je BEZMOCNOST. Malé dítě leží v horečkách a naříká. Máma už udělala všechno, co mohla a zbývá jen držet ho za ruku a čekat, až to přejde.

Maria stojí pod křížem. Její bolest je nevýslovná, ukrutná, trhá ji zevnitř na kusy. Dnešní mámy taky stojí pod křížem. Když děti přestanou chodit do kostela, když se rozvádějí, když nepracují nebo páchají trestnou činnost. Když jde dcera na potrat, když děti umřou. Jedné známé se zabily dvě děti při dopravní nehodě. Jak se tohle dá vůbec přežít? Maria tam je, Ježíš ví, že není sám. I dnešní mámy znova dávají svým dětem šanci. Syn odešel z kněžské služby - bude ho za to nenávidět? Dcera je už podruhé rozvedená. Přeruší veškeré styky?

A ženy, kterým je odepřeno mít děti - to znám. Ale existuje duchovní mateřství. A je stejně potřebné jako to tělesné. Sestra byla na gynekologii. Jaká je asi bolest žen, které už poněkolikáté potratily? Život, který se začal rozvíjet, je zmařen - poprvé, podruhé, potřetí. Lůno se stalo hrobem. Jak tohle bolí! Bolí tělo, duše naříká.

Vy, mámy pod křížem, přispíváte ke spáse světa. DĚKUJU.