Ďáblovy finty

Ďáblovy finty

Možná, že ke mně promluvil Duch sv. Ostatně, proč by nemohl mluvit skrz Křivancovou, když se mu zachce a vane kudy chce?:-) V posledních týdnech mě trápily starosti mých bližních. V práci nic moc, Evropa padá do záhuby ekonomické i mravní. No a vrcholem je pustit si hlavní zprávy na Nově. Včera mi to zase nějak docvaklo. Vždyť oni se v tom zlu vyžívají, oni ho vyhledávají, oni se jím kochají! Ani jedna dobrá zpráva! Možná ještě tak ten "palec nahoru" při pěkném gólu ve Sportovních novinách. Oni se snaží, aby každý z diváků viděl ve vrahovi šíleného darebáka, kterého je třeba odsoudit na doživotí, pořádně mu to nandat. Aby ani náhodou někoho nenapadlo, že je to třeba ubožák, kterému se nedostalo lásky. Protože v chomutovském parku přepadli dívku, budeme se logicky bát v každém městě v každém parku. No, a to je ono. O to ďáblovi jde. Všechny nás pořádně zastrašit, ukazovat jen to špatné, zlé, divné. Nakecat nám, že na světě je jen utrpení, zmar, smrt a krev. Dělat všechno proto, abych nebyli schopni vidět, co se nám povedlo. Abychom hlavně neděkovali za Boží dary. Abychom si náhodou nemohli všimnout, že se blíží jaro a všechno se zazelená, kytky budou kvést a ptáci zpívat. On chce, abychom zůstali u kříže, aby nás přesvědčil, že Vzkříšení je jenom chiméra, výmysl, sen.

Dá to práci, ale zkusila jsem to. Vidět v každém dni dobré věci, uvědomit si, co se mi povedlo, co mi udělalo radost, že jsem milovaná. Ano, utrpení je spousta. Ale má cenu se tím nechat úplně vysát, zlikvidovat, nechat se obrat o chuť do života? Nechce ďábel právě tohle? Přesvědčit nás, že nic nemá cenu? Není pak východiskem lehnout si do postele a počkat, až přijde smrt (když to hodně přeženu)? OBRAT NÁS O RADOST A O POKOJ, O NADĚJI. O TO JDE! Tak začínám znova: děkuju za to, že můžu vstát z postele, za dobrý sýr a chutné kafe. Za prima pracovní kolektiv, za hezkou smsku od kamarádky, za holčičku, která mi v knihovně řekla, že mě má ráda, za povedenou besedu, za svoje talenty, za, za, za...... I když vidím, kolik mladých žije planě, tak si připomínám ty, kteří se nasazují pro druhé. I když se tolik manželství rozvádí a tolik lidí se nenávidí, tak se schválně budu scházet s těmi, kteří to nevzdali a pro které vztahy znamenají velikou hodnotu. Lidi, kteří trpí, dám Kristu na kříž. Nemůžu jejich kříž nést za ně, ale budu na té křížové cestě jejich Šimonem, budu Marií, která tam stojí s nimi.

Ne, ďáble, tohle jsem prokoukla. Nedostaneš mě!