chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Rozpustilé povídání záchodové

18. 1. 2012 9:22
Rubrika: zamyšlení

tak jednou něco veselého:-)

Rozpustilé povídání záchodové

 

Manžel mé sestřenice tuhle říkal: „Naše posezení s partou občas končí povídáním o prdech.“

Mě tuhle úplně rozchechtalo v článku Co je lepší než sex, konečné zhodnocení autorky, že někdy stačí, když člověk včas doběhne na záchod. Smála jsem se jako pominutá. Ne že bych právě toto srovnávala se sexem, ale ta obrovská úlevu, když potřebujete už půl hodiny a pak konečně může, tomu moc dobře rozumím. Jen nedělejte, že to neznáte. Dobře si pamatuji pár takových situací. Na konci jednoho výletu v nějakém malém městečku, když už jsem neviděla, neslyšela, jen chtěla sedět na míse. A pak jedna nedělní ranní cesta pražskou tramvají. Musela jsem vystoupit a honem hupsnout do křoví. A jak jsem soucítila s pasažérem linky Praha – Karlovy Vary, když v domnění, že si v autobuse Student agency dojde a záchod, trpěl dvě hodiny. Nemohl tušit, že WC bude mimo provoz.

            S kamarádkami jsme si povídaly tuhle o záchodcích. Radila jsem jim, kam jít na Florenci. (Tak kdyby vám to pomohlo: levnější a čistčí jsou záchody dole v metru). Ty v no odbavovací hale stojí 10Kč. Šokovala mě Katka, když vyprávěla, že ji kamarádka dovedla na záchod do Hiltonu. Normálně prošly vrátnicí a potřebu vykonaly v důstojném prostředí. Zato muži, pokud mohou, čurají v křoví.

            Už si dávám pozor, abych si nedávala kafe, když není záchod v dosahu. Z pochopitelného důvodu jezdím raději vlakem než autobusem. Blahořečila jsem prozíravou farní radu v mé rodné obci, když pro návštěvníky kostela a fary vybudovali WC. Souhlasím s Danielem Landou a doufám v čisté záchody v nebiJ)))))))))))).

            Problém s vyměšováním není na výletech v přírodě. I když….. Dvě hodiny nepotkáte živáčka a pak, když si přidřepnete, ejhle, houbař. Manžel pronese: „Tak velkou píchavku už dlouho neviděl.“ Ale když jste v Paříži, potřebujete už víc než půl hodiny a toaleta nikde. To pak i zaplatíte v hospodě a rádi…

            Rána ve velkých rodinách musejí být občas dramatická. O naši komůrku se dělíme jen dva a stejně občas musíme jeden druhého pouštět….. A jak to dělají, když je jich doma pět, šest, nevím. V sestřině rodině vybudovali záchod č.2. V sedmi lidech to prostě zvládnout nešlo.

A jak jsme v tomto směru zpohodlněli! Naše babičky a dědové chodili na hnůj, na suché záchody a utírali se novinami. Ale on ani ten skládaný toaletní papír nebyl žádné terno. Vůbec nesál. A pak ta doba, kdy byl toaleťák nedostatkovým zbožím…..To v nabídce konzumní společnosti je toaletní papír hebký (někdy ovšem hebký až příliš) , navoněný heřmánkem, měkoučký. Pamatuji si rčení: „Minulost byla tvrdá a šedá.“J. Kamarád Slovák říkával: „Na záchodě nejsi sám, je tam s tebou harmasan.“ S mým tatínkem jsme měli tuhle „důležitou“ debatu – kolik útržků si bereš, když jdeš na velkou?

Náš učitel psychologie nám radil, když budeme mít z někoho velkou trému, abychom si ho představili, jak tlačí na záchodě. Dost to pomáhá. On totiž i takový Dominik Duka či Václav Klaus chodí na stolici.

Jó, WC, záchod, hajzlík, toaleta či klozet – to je vynález! To je rozkoš!

 

Zobrazeno 2768×

Komentáře

organo

Svého času jsem měla kolegu, který když musel - tak prostě musel odejít na onu místnost, kdyby se dělo nevím co. Jednou měl nějaké jednání, najednou se omluvil a zmizel. Po chvíli se vrátil, jednání dokončil a vše se zdálo OK. Jenže při jednání byl přítomen i jeho mnohem mladší nadřízený, který mu ten odchod vytknul. Kolega se ale nedal vyvézt ze svého klidu a pronesl památná slova: Jo, hochu, to se nedá nic dělat. To je jako smrt. Prostě to přijde a musíš jít :-))). Docela často si na ta slova vzpomenu...

Krasnazena

Organo - to znám. Každý organismus je jiný. Já někdy jen zírám, jak dlouho někteří lidé vydrží:-)))))))))

Zobrazit 13 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková