Novoroční mudrování anev hlavně to zdravíčko

Nejčastěji si lidé k novému roku přejí zdraví, štěstí, spokojenost, úspěchy…..A rejpalce Ludmile to zase nějak nesedne. Určitě je za tím přáním ten nejlepší úmysl. Ale…. Tak zdraví nemůže být hodně nebo málo – je buď dobré nebo chatrné. A pokud je dobré teď, za pár let zcela jistě bude chatrné. Štěstí je tak podivný vágní pojem, že to já nepřeju nikdy. Jestli jsem spokojená, záleží v první řadě na mně a ne na okolnostech. A úspěchy? Nezpychnu, když se mi bude dařit všechno, na co sáhnu? Ale vraťme se ke zdraví. Člověk si často začne vážit toho, co nemá, až když to ztratí. Sama jsem vloni byla vážně nemocná. Na pojem zdraví se úplně jinak díváme z pozici věčnosti. Jsou lidé zdraví, kteří pořád hudrají nebo se stále za něčím ženou, jsou středobodem vesmíru. V naší společnosti frčí mládí, síla a krása. Ale jsou to hodnoty prchlivé. Myslím, že nemoc má jednu důležitou úlohu: učí nás pokoře. I přes všechnu naši snahu žít zdravím životním stylem, můžeme vážně onemocnět. Mně se ale vybaví – „Není lépe vejít do Božího království jednooký než skončit s oběma očima v pekle?“

            Je bez debat, že prožít život s handicapem nebo vyrovnat se s vážnou nemocí je velmi obtížné. Existují ale lidé, kteří jsou navzdory své nemoci krásní, hlubocí, mnohdy dodávají sílu a optimismus zdravým lidem. Zdraví je obrovskou hodnotou, ale ne tou nejvyšší, tou úplně nejdůležitější. Často slýcháme: „Hlavně to zdravíčko. Když to bude, všechno ostatní už přijde.“  Na co by nám bylo zdraví, kdybychom se řítili do záhuby? Kdybychom jenom hrabali pro sebe a všechnu svou sílu dali pouze do budování kariéry, do hromadění hmotných statků a užívání si? Sami známe příklady lidí, kteří se obrátili k Hospodinu teprve tehdy, když onemocněli, zažili rozvod nebo smrt někoho blízkého. Zdravý, silný a výkonný člověk Boha ani bližní nepotřebuje,  vystačí si sám. Jako i mnoho jiných věcí, které se nám přihodí, které nás postihnout, tak i u nemoci je důležité, jak ji přijmeme, jak se s ní vyrovnáme, jak ji zpracujeme. Vážná nemoc může zničit manželství, ale v mnoha případech ho i upevní. Smrt dítěte může ženu odrovnat na celý život nebo ji prožitá zkušenost otevře k pomoci druhým.           Ano, sama si uvědomuju, že mnoho lidí nikdy nevyleze na kopec jako já, protože nemají nohy, slepí nikdy neuvidí západ slunce, hluší si neposlechnou mého oblíbeného Dvořáka. Ale….. Každý má nějaké možnosti k tomu, aby byl šťastný a aby činil šťastnými druhé.

            Kdybych tedy měla popřát opravdu tak, jak to cítím a z hloubi srdce, znělo by mé přání takto: AŤ V NOVÉM ROCE VŠECHNO, CO PROŽIJEŠ, PŘISPÍVÁ K TVÉMU DOBRU, K RŮSTU VE VÍŘE, NADĚJI A LÁSCE. AŤ JSI OTEVŘENÝ DUCHU SVATÉMU. AŤ VE ZDRAVÍ I NEMOCI, RADOSTI I BOLESTI, ŠTĚSTÍ I NEŠTĚSTÍ, DŮVĚŘUJEŠ, ŽE JSI V BOŽÍ NÁRUČI. AŤ DOKÁŽEŠ OPRAVDOVĚ VĚŘIT TOMU, ŽE „TĚM, KTEŘÍ MILUJÍ BOHA, VŠECHNY VĚCI NAPOMÁHAJÍ K DOBRÉMU.“