chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Kněží nejsou supermani

6. 1. 2012 14:50

Kněží nejsou žádní supermani

 

Rozhodně nejsem první, kdo se nad tímto tématem zamýšlí, ale mě to nedá. Pořád mi nějak kněží zasahují do života. Třeba kdybych patřila do církve husitské nebo se stala členkou CB, tak bych tam mohla mít farářku či kazatelku. Ale jsem-li ta katolička a navíc ta „technoložka“, tedy  pardon teoložka, tak se s nimi setkávám – se starými, mladými, rudnými i nerudnými, veselými i zachmuřenými, praktiky i teoretiky.

            Mnozí z nás do nich projektujeme své sny a čekáme, že to budou nějací „nadlidé všehoschopní“. Ale ouha. Nejsou. A protože je na ně vidět, i když už nevystupují na kazatelnu, tak to nemají věru lehké. Ale ruku na srdce – nemají to lehké oni s námi, ale ani my s nimi.

            Každý kněz je v něčem nadán a něčeho se mu nedostává. Je-li vyhledávaným kazatelem, nebývá většinou dobrým opravářem. Pokud zaujme intelektuály, tak jen zřídka bývá nadán k práci s dětmi. Je-li to dobrý organizátor, neznamená to že bude i vyhledávaným zpovědníkem. Je-li to vzdělaný biblista, nemusí zákonitě být také exercitátorem atd.

            Jen opravdu velmi malá skupinka lidí je všestranně nadaná. A myslím, že tito jednotlivce nejsou příliš oblíbeni – mohou být pyšní a hlavně jim druzí závidí. Jak mě potěšilo, když jsem si o Editě Steinové, která byla velmi vzdělaná, nadaná a zbožná, přečetla, jak byla nešikovná! Když zametala, píše se v životopise, vypadalo to, jako když venčí psíka. Není ale přece cílem dělat všechno, ale věnovat se převážně tomu, na co mám dary. Tak by měl mít dobrý farář kolem sebe tým lidí, kteří by byli ochotni pomoci.

            U kněží asi ještě víc než u jiné části populace očekáváme, že to budou zralé osobnosti. Kdyby se někdo mě osobně zeptal, co očekávám od kněze, tak očekávám, že to bude člověk modlitby a služby. Nemusí to být superkazatel, ale měl by se na své promluvy poctivě připravovat. Nemusí nutně sám učit náboženství, ale měl by spolupracovat s těmi, kteří na to mají dary a povzbuzovat je. Měl by být schopen „rozdělovat práci“. Měl by to být hlavně člověk otevřený, za kterým bych mohla přijít beze strachu z toho, že ně mě nebude mít čas, že mě zraní svých nepochopením či přezíravostí.

 

Děkuji vám za to:

-         že jste uposlechli Boží volání a šli do služby

-         že se perete s denními obtíženi, že se snažíte být v tomto konzumním světě svědky evangelia

-         že většina z vás zůstala normálními přístupnými lidmi, kteří zajdou na pivo nebo na návštěvu

-         že se za své farníky modlíte

-         že jste připraveni sloužit nemocným

-         že za vámi můžeme přijít s důvěrou a najít u vás pokoj a přijetí

-         že se snažíte stále vzdělávat a nemáte jen omezené „církevní obzory“

-    že nás ženy přijímáte jako sestry v Kristu, i když jsme bytosti věru složitéJ

 

 Obrovský dar má ten kněz, který je vstřícný a otevřený, který vypadá přátelsky. Ale ne každému je dáno. Pamatuji, že jsem jednomu známému knězi říkala: „Když ty vypadáš tak přísně! Já když se mám s tebou bavit, tak z toho mám průjem.“ On: „Ale když já za to nemůžu, takhle vypadám po tatínkoviJ“

            Pokud má být celibát pro kněze i věřící darem, pak si myslím totéž, co jeden můj přítel kněz. Kněz potřebuje živé společenství. Jinak hrozí, že buď bude mít nějakou „bokovku“ nebo bude tolik dbát na to, aby náhodou neuklouzl, že se z něj stane „divný patron“, který raději ženě ani ruku nepodá, budu se pořád hlídat a stranit.

            Nemáte to s námi, vy kněží, lehké. Chceme toho po vás často příliš. My s vámi ale taky musíme mít mnohdy velikou trpělivost, když:

-         si nepřipravujete pečlivě kázání (to bych vám fakt přála, abyste v té lavici museli těch 20 minut sedět….)

-         nebo když v kázáních stále jenom kritizujete a nehlásáte radostnou zvěst ani nepovzbuzujete

-         se chováte odtažitě a mluvíte nesrozumitelně

-         od nás něco chcete a neumíte říct jasně co

-         se bojíme vám vytknout chybu, abyste se neurazili nebo neumíte naopak přijmout pochvalu

-         žijeme jinou spiritualitu a vy nás nechcete pochopit

-         jste tak uzavření, že vůbec nevíme, čím žijete, co vás trápí, co vám dělá radost

 

 Kéž bychom byli k sobě navzájem otevření a byli ochotni vést vzájemný dialog. Kéž bychom přes všechny naše chyby a hříchy, byli rodinou, která společně putuje do Království.

 

 

 

Zobrazeno 2803×

Komentáře

Zobrazit 11 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková