Zkur.... Vánoce

Zkur…. Vánoce!

Tohle jsem zaslechla ve frontě na poště a bylo to, jako by mi vrazil kudlu do zad. Nebo „Oni jsou ty Vánoce stejně jenom o jídle:“

 Ano, mnohdy není lehké těšit se na Vánoce. Když někomu někdo zemře, když člověka čeká samota. Možná je na nás tlačeno, abychom slavili Vánoce tak a tak. Vždycky jsme měli napečeno 8 druhů cukroví, tak to přece nemůže být letos jinak. Vždycky jsem stihla před Vánocemi umýt okna a vyklidit skříně. Stromeček jsme měli vždycky živý a velikánský. Všichni jedli kapra se salátem a půlnoční – ta musí být přesně o půlnoci. ALE PROČ? Tradice jsou jistě potřebné a díky Bohu za ně. Ale ZVYKY? Nejsou některé zvyky jednoduše zbytečné nebo vyčpělé? Proč bych pekla 8 druhů cukroví, když mám nadváhu? Prčo bych myla okna před Vánocemi, když u toho mrznou ruce? Proč budu strojit stromeček, když na celé svátky jedeme k rodičům. Proč bych měla jíst kapra se salátem, když mi zase bude blbě? Atd. atp.

            Protože jsem křesťanka, tak vím, proč Vánoce slavím. Nechodím na půlnoční proto, že je to hezký zvyk. Jdu tam, abych se setkala s Kristem a s ostatními věřícími. Chci o Vánocích prožít radostné společenství – pobýt rodiče ve vděčnosti, že je ještě mám. Strávil alespoň chvíli času se sourozenci, potěšit se s jejich dětmi. Těším se na tradiční štěpánskou koledu v mém rodném Studenci, kde zase budou všichni v kostele zpívat z plna hrdla a ne kuňkat jako  jinde. A pak obejdeme celou vesnici se zpěvy a všem popřejeme do nového roku. A vykoledované peníze pošleme potřebným.

A hlavně budu prosit, abych dokázala žasnout nad tou obrovskou Boží láskou: STAL SE ČLOVĚKEM. On Pán světa, Stvořitel, přišel na svět jako bezbranné miminko a zcela se nám dal do rukou. Jo – tohle, to je ta pecka – to je ta nejdůležitější smska.