chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Rozvažování ženy při těle

9. 12. 2011 17:02
Rubrika: zamyšlení

Rozvažování ženy „při těle“

 

Tak to na mě zase padlo – chmura. Už poněkolikáté jsem se odhodlala, že zkusím zhubnout a domluvily jsme se s kamarádkou, že se budeme vzájemně podporovat. To jsem ale ještě nevěděla, že ona váží o 20 kilo méně než já. Vždycky jsem byla baculatá a doteď si pamatuju, jak jsem jeden večer cvičila a poté jsem začala hystericky brečet, bušit do koberce a řvát, že stejně nikdy štíhlá nebudu. Tělocvik byl pro mě trauma. Paní učitelka Vlčková se při výmyku s vypětím všech sil snažila dát mi zadek přes tyč. Ona byla červená, já taky. Naštěstí mi šlo aspoň plavání a míčové hry.

            Na střední škole to s mojí hmotností zase nebylo tak zlé. Pak ale přišla nemoc a já brala léky, po kterých se přibíralo a taky jsem jedla. Před rokem jsem byla v nemocnici a na vycházky jsem se všemi návštěvami chodila do cukrárny a pohybu jsem měla minimum. Je až neskutečné, jak šla kila rychle nahoru.

            Nemám morbidní obezitu, nacházím se dle tabulek na hranici nadváhy a obezity. Ale zjištění, že moje sestra váží o 30kg míň je zdrcující. Nechci se s ní srovnávat, ale ta číslovka je úděsná. Nejvíc jsem zhubla 8kg. To jsem ale byla v dietním režimu a cvičila do úmoru. Pak stačí zase jíst normálně – v mém případě to znamená nehlídat se a bác ho, opět ručička na váze stoupá. A pak vidíte známou, která je skoro průhledná, jak si u oběda přidává a doslova se cpe. A to jí nemám závidět? Spolužačka nemůže přibrat ani deko a pravda, už to ani není hezké. Ale ke komu je naše společnost milosrdnější? K těm štíhlým a hubeným. Proč já se  kurnik nenarodila v baroku. To bych byla žádaná!

            Nemocná sousedka mi říkala, ať jsem ráda, že mi chutná a babička pronášela: „Ty jsi taková pěkná.“ Sama byla vychrtlá a bylo jí pořád zima. Tak ta to ironicky nemyslela.

            A víte, jak mi je, když kamarádka vážící 60kg, řekne, že přibrala a musí hubnout? To bych ji něčím praštila. Ano, asi přibrala a škrtí ji kalhoty, ale jak se s tím mám srovnat já?

            Pokud bych já chtěla mít normální váhu dle tabulek, kde je rozpětí normální váhy asi 10kg, tak bych se po celý život pořádně nenajedla. Měla bych výčitky nad každou buchtou. Moje kolegyně si ze cvičení a přípravy dietní stravy udělala životní styl. Když se zaměřím na hubnutí, zjišťuju, že se jídlem zaobírám víc než když nechám věci plynout. A to mám ještě štíhlounkého manžela, který je schopen jít na túru s jednou müssli tyčinkou. A taky se rád váží! Bodejžď by ne!

            Kuřák se může cigarety vzdát, i když uznávám, že je to asi velmi obtížné, i alkoholik může přestat pít a oba budou dál žít. Ale jídlo? Nemůžete nejíst. Musíte se s ním naučit nakládat. Copak doma, tam si prostě namažuju jen jeden krajíc, omáčky nevařím a dorty nekupuju. Ale u maminky a na návštěvách! Když to jídlo leží přede mnou, tak se neudržím.

            Prosím pěkně: ne všichni obézní se přecpávají. Mnozí se i snaží a možná i udržení hmotnosti je slušným výkonem. A já pevně doufám, že i tlustí budou přijati do Božího království. I když brána je úzká:-))))))) Ale takový Jan XIII., ten je tam určitě a Dominik Duka by jistě taky rád:-))))))))))))))))

            Tak někdy fakt nevím – pořád se hlídat, denně si odpírat nebo se jednoduše přijmout taková jaká jsem s pár kilo navíc????? Ale až budu mít to oslavné tělo, jistě budu štíhlá:-)

 

                       

Zobrazeno 2040×

Komentáře

JáJana

Liduško, neřeš to, mně jsi vždy připadala jako krásná žena tak, jak jsi ;-)
opravdu. Jsi to ty a jenom ty. Boží origináááál....

Krasnazena

Vidíš, Jani, už mi to řeklo víc lidí. Proč mi ženy o vlastní kráse pořád pochybujeme????

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková