chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

O zvídavosti

10. 9. 2011 16:08
Rubrika: zamyšlení

O zvídavosti

Vrátili jsme se z dovolené, kterou jsme trávili ve slovenských lázních Rajecké Teplice. Bylo to úúúúúúúúžasné. Ale zase se TO vynořilo. Nejde mi do hlavy, jak je možné, když slečna pracuje v Saunovém světě, že neví, co je to TEPIDÁRIUM. Nebo proč si masér ještě nenašel, co je to koupel Biarritz. Dnes je přece vyhledávání informací tak jednoduché - jeden dva kliky na PC. Jak to, že někomu stačí vydávat v sauně prostěradla, jinému masérské chvaty, které se před lety naučil??? A dalším šokem pro mě bylo, když mi ani jeden ze čtyř dotázaných neuměl jmenovat jediného současného slovenského spisovatele. Nezajímá je to? Nečtou? Copak oni, mají jiné profese. Ale prodavačka v křesťanském knihkupectví mi také neuměla říct jediné jméno. Prý čte jen náboženskou literaturu. No, tak to je síla. Všichni příliš jednostranně zaměření lidé, mohou být až nebezpeční. Já jsem taky nepřečetla nic od Vaculíka (zatím), ale vím, kdo to byl a co asi psal. Toto nemá být článek o chlubení, ale o zvídavosti, o touze po poznávání. Vždyť je to rozkoš! Já třeba dělám pořád nějaké "objevy". Věděli jste, že se černé uhlí na průjem vyrábí z kůry lípy? Já ne, ale přečetla jsem si to na tabuli u lipové aleje.

Existují lidé (a bohužel je jich docela dost), který já říkám "zvířátkoví". Mají potřebuju jíst, spát, souložit. Ti na vyšší úrovni také pracují. Ale nemají žádná "dobrá puzení". Špatnými puzeními či nutkáními je např. nutnost pít alkohol, střídat partnery a já nevím, co ještě. Těmi "dobrými puzeními" se mi pak jeví touha cestovat, učit se pořád něčemu novému - naučit se nový jazyk, hru na hudební nástroj, pustit se do studia historie, zkusit nový sport. No je toho tolik, že to jeden lidský život nemůže obsáhnout. Takový člověk s dobrými puzeními se nikdy nenudí. Můj muž vždycky nechápe, jak může nějaký domorodec, který má v okolí svého bydliště krásné hory, sedět doma na zadku. Já zase stěží chápu, proč lidé tak málo čtou, proč se nepídí po souvislostech. Musím se přiznat, že mi oči někdy září a líce planou, když si třeba přečtu hezký citát a můžu zvolat: "No jasně, aha!" Takový ten halo efekt. Něco v mozku docvaklo. Na našem manželství se mi líbí, že se můžeme obohacovat (tedy myslím hlavně myšlenkově:-). Po patnácti letech vztahu už poznám jeřáb od jasanu a biotop acidofilnách bučin. (Jelikož je můj muž přírodovědec). A taky bezpečně zjistím, jaké mě na výletě čeká stoupání. Rozumím už totiž vrstevnicím. Můj manžel zase může žasnout nad tím, kolik tváří lidí jsem schopná si zapamatovat, kolika lidem psát, s kolika se sdílet.

Čím se my, lidé, lišíme od zvířat? Schopností milovat (což je velký dar i úkol) a také schopností stále se učit nové věci, schopností tvořit. Nevložil do nás tuto touhu sám Stvořitel?

Ludmila Křivancová

Zobrazeno 1883×

Komentáře

margotka1

Liduš, to je ono, objevovat a žasnout. A pořád je tu něco nového, krásného,úžasného... :-)

Krasnazena

Díky, Margotko:-)

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková