chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Odpovědnost ženy

19. 8. 2011 21:51
Rubrika: vztahy

Máme velkou zdopovědnost

Když tak chodím po městě nebo jezdím v hromadných dopravních prostředcích, baví mě jen si tak přemýšlet. Tuhle dumala o nás, o ženách. Jak velkou máme zodpovědnost za stav naší společnosti. K tomuto přemýšlení mě dovedly halvně věci skutečnosti: v jedněch novinách jsem četla o úrovni naší mluvy. Autora nemile překvapilo, jak i vysokoškolačky mluví sprostě. Nejsem žádný puritán a myslím, že občas nějaké to peprné slovo neuškodí, ale to je opravdu jen zřídka a "musí to sednout". Mně kdyby nějaká kamarádka častovala nadávkami typu k...a či p..a, tak se s tí prostě nebavím. Ale dnešní maldí asi už úplně ztrácejí pojem o tom, co ta slova doopravdy znamenají. Vole, budiž, to už je většinou jen taková slovní vata, ale jinak..... Naše zodpovědnost jako žen je v tom, že bychom měly svět mužů zjemňovat. Opravdu je ten pravý feminismus v tom, že budeme chodit jenom v černém oblečení a budeme mluvit jako dlaždiči (či spíše dlaždičky:-)? Vzpomínám si, že mi jednou moje maminka vyprávěla, že v její přítomnosti kluci sprostě nemluvili. Připadali by si trapně. Ono totiž nejde jen o slovník. Slova bývají předzvěstí činů. Většinou si lidé najdřív vyhrožují a nadávají si a teprve potom se poperou či ještě něco horšího. Druhou příčinou mého přemýšlení je jedna taková ubožačka, která se u nás po Varech protlouká. Je ještě docela mladá. Mívá rozbitý obličej, žebrá s kelímkem od piva, s bezdomovci popíjí krabicové víno, nohu omotanou hadrem, občas ječivým hlasem povykuje. Jednou jsme ji našlivhrozném stavu na schodech před knihovnou. V lidech vzbuzuje odpor a opovržení. Nevím, jak se do této situace dostala. Když vidím zarostlého smradlavého opilého muže, tak je to nepříjemné. Je-li to žena, tak je mi do breku. Ale není mi příliš veselo ani tehdy, když vidím fiflenu na podpatkách, přemalovanou s velkým výstřihem, které z tváři čiší prázdno....

Máme zodpovědnost jako ženy, bytosti stvořené jako pomoc rovná mužům. Když čtu na internetu ty časté pobídky "buďte sexy", tak si říkám, proč vlastně. Mám manžela a nehodlám jiné muže svádět ani s nimi flirtovat. Nepotřebuji být sexy. Co bych ale chtěla je být krásnou. Aby z mého těla a z mé tváře vyzařovala vnitřní krása. Aby už na mém pohledu či způsobu mluvy bylo vidět, že nejsem prázdná nádoba. Chtěla bych být člověkem, který bude pro druhé obohacením, se kterým bude druhým dobře. Být krásnou uvnitř i navenek. Nikdy nezapomenu, když nám na jednom holčičím setkání starý kněz P.Josef s láskou říkal:"Holky, noste ty podprsenky. Je to projev lásky klukům. Vy nevíte, jak je ten pohled svádí, jak možná nevědomky způsobujete mladým klukům trápení." (tenkrát byla bezpodprsenková móda). Dneska by možná řekl, abychom nevystrkovaly ty pupíky... Moje šestiletá neteř mi tuhle hlásila: "Teto, Martině je vidět ta čárka." Říkám: "Jaká čárka?" "No ta u zadku, když se předkloní." Ano, ty bokovky, někdy je to prostě nevkusné. A tak bych mohla pokračovat, ale patlat se v jednotlivostech nechci.

Bylo by tolik nevěrných manželů, kdyby neexistovaly promiskuitní ženy??? Když jsem došla ve svém koumání nakonec, tak mi vytanulo na mysli, že bychom měly my, křesťanky, mít na paměti, že chceme pomáhat mužům ke spáse - našim manželům, bratrům, synům, kněžím, kamarádům.

Co je odpovědností mladé svobodné dívky? Zrát, odpovědně hledat partnera, být připravená přiložit ruku k dílu, tam, kde je to potřeba, studovat.

Odpovědnost maminky je asi jasná. Ale co taková odpovědnost ženy svobodné? Pro tu je možná těžší než pro manželku a maminku hledat pole, kde by "zasévala", kde by využila své dary a byla plodná jinak než dětmi.

Máme zodpovědnost za to, jak prožíváme svou sexualitu. Jestli i skrze ni druhé posvěcujeme či svádíme. Když vidím ty polonahé ženy v reklamě na všechno - auta, alkohol, sportovní zápasy, kde zůstala naše sebeúcta? I kněží potřebují zralé sestry ve víře, ženy krásné a citlivé. Ale hříchem bylo mnohé porušeno. Do krásy i snah o dobro zasel nepřítel koukol. Ale přišel Spasitel, aby naše vztahy uzdravil.

 

Zobrazeno 1730×

Komentáře

Prodi

k sprostým slovům - dříve jsem mluvíval sprostě celkem dost...po obrácení jsem úplně pochopil význam a to, proč je to ve skutečnosti špatné - a že je to nepřímo provázané i s ostatními hříchy - dá se říct, že všechno co děláme nebo neděláme (činy, mluva, myšlenky) - tvoří jakýsi komplex a jestliže někdo mluví hodně sprostě, tak ho to pak bude ovlivňovat i v jiných činnostech - Jakub 1,26 Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná...Jakub 3, 2-5 - Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo.
3Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo.
4Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé k

Prodi

kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce.
5Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les!

jinak pěkný a pravdivý článek...díky

Krasnazena

Ahoj Prodi, je to přesně tak, jak píšeš. "Jazyk je sice malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi." Myslím, že pro každého z nás je to docela těžký úkol učit se mlčet i mluvit v pravý čas a "mluvit je taková slova, která slouží k duchovnímu prospěchu." Lída

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková