chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Angažovat či neangažovat?

12. 8. 2011 9:48
Rubrika: zamyšlení

Angažovat či neangažovat, snažit se či nesnažit?

 

Ve zprávách samé hrůzné zvěsti – nepokoje v Anglii, hladomor v Somálsku, boje v Sýrii, podvody našich politiků. Tak jeden může dojít k závěru, že svět je příšernéj a není to dobré místo k životu. Jak může člověk reagovat? Stáhne se, bude si hledět svojí práce (i když i tam často jedinec bojuje s větrnými mlýny), bude si hledět svojí rodiny, držet hubu a krok. Někteří si zanadávají v hospodě, aby ten přetlak vzteku nedusili v sobě. Ano, tohle je jen jedna z možností. Neangažovat se, protože to stejně nemá cenu.

            Ale já bych raději uvažovala o jiné cestě a šla po ní. Často se mi vybaví slova ze Starého Zákona, kde Bůh mluvil k Eliášovi v tichém vánku. Všechny dobré věci bývají potichu, často skryté. Bohužel se v novinách nedočteme o různých skvělých aktivitách. Málo se píše o různých sdruženích, která pomáhají našim bližním, o vzkvétajících obcích, kde navzdory všemu jsou poctiví politici, kteří dělají politiku jako službu, o aktivitách mládeže, o životech jednotlivců, kteří se nasazují pro druhé. Jsem zvědavá, kolik času věnují světská media setkání mládeže s papežem v Madridu. Mezi mladými totiž nejsou jenom výtržníci v Anglii, narkomani či opilci. Existuje mnoho mladých lidí, kteří pracují jako vedoucí na táborech pro děti, jako vedoucí skupinek mládeže aj. Těžko se v médiích dočteme o tom, že pořád existuje hodně manželských párů, kteří na svém vztahu pracují, jezdí na manželská setkání a i přes překážky si zachovávají věrnost, páry, které učí děti hodnotám. Proč nás média krmí jenom špatnými zprávami? Asi proto, že většina po těch dobrých ani netouží. Co je na nich vlastně zvláštního? Není zajímavější  si číst o spisovatelce, která byla ubodána, než o pěstounské rodině, jež má v péči pět dětí a vzorně se o ně stará? Je v nás neukojitelná touha po senzaci. Ale hrozí nám všem, že už nebudeme vidět svět jako dobré místo k životu. Kvůli špatným zprávám, které jsou hlučné a plní stránky novin, budeme mít zkreslený obraz světa. Matka Tereza jednou řekla, že pomoc každého z nás je jen kapkou v nekonečném oceánu, ale ten oceán se právě z kapek skládá. Tak pevně věřím, že má cenu být poslem naděje, stýkat se s lidmi moudrými a angažovanými. Uvědomit si, jaké dary a nadání jsem dostal a těmi sloužit druhým. Ostatně v evangeliu stojí: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.“ Není tam „Zavřete se do svého pokoje, s lidmi se raději nestýkejte, abyste se nepošpinili a dělejte jen to, co je nutné.“ Hříchem není jen to, co jsme udělali špatně, ale hlavně to, co jsme měli udělat a neudělali. A také o sobě Ježíš říká: „Já jsem cesta.“ A po cestě se má jít. Neříká:“ Já jsem křeslo. Hezky se posaď a buď v pohodě.“

Co je tou mou „kapkou“, kterou můžu přispět do onoho oceánu? (Možná dokonce otázka ke zpytování svědomí!)

            Dovolím si být osobní a sdělit, co jsem poznala jako svůj úkol – angažovat se v tom, aby děti víc četly. Když budeme mít vzdělané mladé lidi, tak se nedají oblbnout. Pokud se mi líbí kniha, divadelní představen či koncert, najdu si na ony protagonisty mailové adresy, pochválím je a  poděkuju jim. Snažím se být připravená k pomoci přátelům, zajímat se o jejich radosti i starosti, sdílet s nimi svůj život. Dělat lidem radost svým zpěvem a dávat z bohatství svého srdce, z toho, co jsem přečetla, nastudovala, objevila. Zkrátka si to nenechávat jen pro sebe. Psát – protože mě to baví a docela mi to jdeJ

 

Zobrazeno 2270×

Komentáře

Zdendanda

Neříká:“ Já jsem křeslo. Hezky se posaď a buď v pohodě.“
Tak to je trefné. A aktuální. Díky!

Asterix

Já myslím, že tento svět musí být dobré místo k životu, jiný totiž nemáme :D

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková