chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

O soustředěnosti a roztěkanosti

1. 7. 2011 10:47
Rubrika: zamyšlení

O soustředěnosti a roztěkanosti

 

Musím to už konečně napsat, abych se mohla lépe soustředit na další činnostiJ

            Pozoruji na sobě v poslední době příšernou roztěkanost. Začíná to tím, že zapnu počítač – podívám se do mailu, na facebook, na Signály a už to jede. Tomuhle napsat, tamtoho pozdravit. A už jsem roztěkaná. Drobné pracovní úkoly si píšu na papír a vykonané odškrtávám. Vytáčí mě ty nesplněné, které pořád přepisuju na další papíry.

            Myslím, že naši předkové takto roztříštěni nebyli – hrabali louku, u toho si zpívali, štípali dříví, vařili jedno jídlo, četli jednu knihu. Ještě za totality nebyl velký výběr ničeho počínaje spotřebním zbožím a konče nabízenými aktivitami. Dneska? Nepřeberné množství kvalitních knih, spousta satelitních programů v televizi, pozvánky na isíc různých i bohulibých akcí, možnost cestovat po celém světě. O tom, že se stále musím rozhodovat i v drobnostech jsem už psala. Ale o svojí roztěkanosti a někdy až roztříštěnosti ještě ne. Vezměte si takový internet: a teď nemyslím bezcílné brouzdání, ale jenom vyhledávání zajímavých informací. U toho by člověk mohl strávit den i noc. A pak mobil. Vlastně jsme pořád v dosahu. Sedím s kamarádkou u kafe, jedné zazvoní mobil, druhé pípne smska a hovor, který jsme vedly, je přetržen. Nehledě na to, že jsou lidé, kteří se vykecávají, místo aby se věnovali člověku, který sedí s nimi.

            Soustředěnost znamená ZAMĚŘIT SE NA STŘED. Tím středem by pro křesťana měl být Bůh. Není divu, že se nám čím dál hůř daří soustředit se při modlitbě. V hlavě se honí starosti a povinnosti, které jsou před námi, ani při modlitbě si mobil nevypneme. Můžeme toho stihnout hodně, ale pozor: je to jako guma, kterou natahujeme. Snese docela velké napětí, ale když to přeženeme, praskne. Zrovna tak je to s námi – spěcháme na tuto akci, tamto divadlo, tenhle sport a vůbec už nemáme čas se zastavit. Uvědomit si, kam vlastně jdu, ztrácíme schopnost rozlišovat věci důležité od nedůležitých. Já osobně potřebuji po každé přečtené knize či shlédnutí filmu udělat si reflexi – mít čas na zpracování zážitků. Aby to vůbec k něčemu bylo, aby to můj život mohlo obohatit. Jeden pravoslavný kněz se podivoval nad tím, že my katolíci máme v nedělní liturgii tři čtení. Ptal se, zda pak nejsme přehlceni množstvím slov. Sama mám někdy hlavu „v pejru“, když kazatel v promluvě rozvíjí deset myšlenek, místo aby se přidržel jedné. V naší konzumní společnosti nám hrozí PŘESYCENÍ

a to nejen jídlem – přesycení zážitky, setkáními, telefonáty, informacemi. No a když se člověk přejí, co se stane? Je mu zle a jde zvracet nebo má průjem. Nemůže to tak být i s jinými věcmi? Není lepší „požívat“ i zážitky či prožitky s mírou. Není nutné mít čas se zastavit a v klidu trávit, aby i do duše mohly proudit živiny?

            A ještě jedno nebezpečí nám hrozí: místo abychom byly nádržemi lásky a pokoje, staneme se průtokáči, kterými všechno jenom proudí a nic dobrého se neusadí. Dopřejme si zvláště o nedělích a dovolených „být sami se sebou, u sebe doma“. Někdo toho nedocílí bez toho, aby vypnul mobil, byl pár dní bez internetu či omezil setkávání s lidmi.

 

Zobrazeno 3230×

Komentáře

znova2010

Petisek nedávno vzpomínal, jak si zamlada - za předinternetových časů - hodně dopisoval. Připomněl mi tím i moje mladá léta. Bylo to jiné - psali jsme si, když to byla diskuze, tak se i kopírovalo. Ale když jsem psal dopis kamarádovi či kamarádce, tak to nebyl mail ani vzkaz, na tom jsem si dal opravdu záležet.

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková