Obtížné oddíly knih Mojžíšových

Vykladač Bible musí dešifrovat dobové rysy, jazykové obraty, znát zvyky a prestavy doby, leckdy i dějinnou a kulturní situaci starých časů.

Gn 1,26 . pouze člověk ze všecho stvoření byl stvořen k Božímu obrazu. Adam čili člověk dostal za úkol bý, stát se Božím obrazem.

Antropomorfismy - když Písmo mluví o Boží ruce, znamená to, že Bůh jedná, boží ústa znamenají, že Bůh mluví, B.oči, že vidí a B.uši, že slyší

Stvoření k obrazu božímu znamená jednat tak, jako jedná Bůh - být milosrdný, shovívavý apod. Je to úkol na celý život (ještěže tak:-)

Gn 2,7 - v hebrejštině je duše původně nádoba na krev - z toho vylévá před ním svou duši, později se duše stává i názvem pro hrdlo. V NZ duše označuje individualizovaný život

Když Bůh vdechl vdechl v chřípí člověka dýchání, tak ho tím probudil k životu, který je v podstatě rytmem komunikace s Bohem. Každý vdech je milost a dar a každý výdech výzvou k poslednímu sebeobětování.

Vysový věk praotců - poctivě je nutno říct, že těmto číslům nerozumíme.

Gn 9, 18-29 OPILÝ NOE

Noe pil, opil se a obnažil uprostřed stanu. Nahota se tehdy nespojovala především se sexuální dráždivostí, ale s bezmocí, zneuctěním a hanbou. Bratři, kteří přikrývají otcovu nahotu: lidské slabosti se nemají využívat a zneužívat, nýbrž přikrýt a napravit.

Gn 13, 5-13 "Na mnoha místech, kde si to neuvědomujeme, v mnoha okamžicích, kdy to netušíme, jsme postaveni do Lotovy volby: posuneme své stany k Sodomě a budeme si libovat ve své "pojištěné zavlaženosti" nebo se s Abramem vydáme nově do hor, kde se na vláhu vždycky znovu čeká a kde místo příjmené závlahyčeká náročné zaslíbení a s ním nové úkoly? Ve stanech u Sodomy se pohodlněji bydlí, s Abramem na obzoru a s prázdnýma rukama, jen se zaslíbením na obzoru se lépe putuje. tak stojíme znovu a znovu před Lotovou volbou. (str. 60)

Gn 14,14-16 - ve středověku se vždycky bojovalo ve dne. Abram bojuje v noci, tzn. bojuje s démony. tento boj mohou podstupovat pouze ti, kteří jsou vírou ve svrchovaného Hospodina od strachu z démonů osvobozeni.Víra osvobozuje od pověry a tak umožňuje i nám dodnes vstupovat do nočních bojů, jaké vedl Abr., Gedeon i Jákob a nakonec vítězně Ježíš v Getsemanech.

Gn 19, 1-29 brána je důležitým centrem pro konání SODOMA A GOMORA

slovo poznat znamená existenciální zakoušení a též je výrazem pro sexuální styk. Sodomci chtějí hosty njen napadnout, ale i znásilnit! Napadnout a zneuctít hosta je jedním z nejskandálnějších projevů bezpráví a nespravedlnosti. Znásilněný muž je podle tradičních kulturní zbacen své cti, t.j. zbaven osobnostní suverenity svého mužství, zničen, ponížen (např. homosexuální útok ve vězení)

- základní tématem je spravedlnost projevená pohostinností

Vpříběhu je řada podnětů k promýšlení norem morálky ajejich odvození z Písma.

- Lotova nabídka vlastních dcer, aby s nimi násilníci naložili podle svého gusta. JE třeba rozlišovat, co pro nai etiketu platí a co nikoliv. V celkovém promýšlení smyslu příběhu bychom neměli nechat bez povšimnutí roli Abrámovu a konání Hospodinovo. Těm, kdo se ve víře nazývají "syny Abrahámovými" tento díl není jen varováním před cestou do pokel, nýbrž především pozváním na cestu požehnanou.

Gn 19, 30-38 - DCERA LOTOVY A PLODY ZOUFALSTVÍ

-syrové líčení incestu? Incest zde není důsledkem nemravnosti, ale důsledek smrtícího zoufalství, které překročilo lidské meze. V Izraeli narozdíl od jiných národů příbuzenské sňatky zakazoval Zákon. (Lv 18,5) Celá záchrana Lota se uskutečnila jen díky Abramovi. V Abr. můžeme vidět předobraz Krista či považovat Abr. za příklad Boží milosti, která se otevře i Lotovi. Lot bydlí v jeskyni. Jeskyně byly považovány za vchod do podsvětí, užívalo se jich jako pohřebišť. Neprcháme taky z Boží rukou do tmy?

verš 31 dcery se bojí, že jejich rod bude odsouzen k zániku. Úvaha starší dcery je přímým protikladem toho, jak myslel a žil Abr.

v 32 - "Nuže, napojme svého otce vínem..." Víno se užívalo i např. v baalismu a jiných exaktických kultech. Dodnes je alkohol nejdostupnější cestou, jak uniknout skutečnostido vidin a přeludů a tím se otvírá možnost manipulace. Obě dcery Lotovy ihned počaly. Když s nečeká na Boží zásah, smilování a požehnání, jde dílo - obšem pak už jen lidské - leckdy snadněji. Lotovým dcerám v příběhu nejde o svévolnou a nepřirozenou rozkoš, ale o zachování rodu. Neumějí čekat na Boha, narozdíl od Abr. ČLOVĚKU BEZ VÍRY NEZBÝVÁ, NEŽ VZÍT VĚCI DO VLASTNÍCH RUKOU. Ani Sára nebyla trpělivá - nastrčila Abr. Hagar. Protikladem je Chana (1S 1-2)

Gn 22, 1-19 - BŮH PODROBIL ABRAHAM ZKOUŠCE

Vyžeduje snad Bůh po člověku slepou poslušnost? To by šlo o fanatismus. Je třeba si všimnout nadpisu - nejde především o obětování Izáka, ale o to, zda Abrahám obstojí ve zkoušce. Příběh není detektivkou s obětní zápletkou. V kralické bibli stojí v titulku "Zkušení Abrahama od Boha". V jiných překladech vládne motiv oběti. Jádro zkoušky není jen v odhodlanosti konat, nýbrž i v otevřnosti SLYŠET. Celá Abr. cesta je od počátku líčena jako sázka na HOSPODINOVO SLOVO. Abr. má obětovat všechno, za čím šel a celý život putoval.

Ve zkoušce víry každý jdená a zápasí sám za sebe, bez pomocníků a bez diváků srv.

Gn 32,35

Nám, novověkým Evropanům, je staroorientální svět obětních kultů zcela cizí, starozákonnímu vypravěči a posluchačům byl součástí života. Základní strukturou vztahu, jež se vyjadřuje obětním jednáním, je DIALOGICKÁ VZÁJEMNOST PŘÍZNĚ SHŮRY (Boží poženání) a RITUALIZOVANÝCH PROJEVŮ VDĚČNOSTI (výrazy díků a sdílení darů). Tento kontext platí obecně, nejenom v Izraeli.

Abraham - první ze tří praotců, kteří ztělesńují "identitu" Izraele, JE OTCEM VÍRY. Abrahamovo zajištění je v tom, že na své cestě SLYŠÍ BOŽÍ HLAS, VIDÍ TO, CO OZNAČUJE BŮH A PODLE TOHO JEDNÁ.

Gn 31, 10-35 - UKRADENÍ BŮŽKOVÉ

- bůžci byly ručiteli legální kontinuity rodu (jako by dnešnímu vlastníku zmizely doklady o nabytém vlastnictví) Ráchel tím chtěla vyjádřit, že pravým dědicem požehnání je Jákob. Od ní bylo ovšem velmi nemoudré spojovat bůžky a Hospodinovo požehnání.

v 27 - polibek je původně spojením dechu atím výměnou duší, tedy projevem vzájemného ztotožnění (tak nad tímto novým pohledem na polibek jse uchvácená)

Dát bůžky do velbloudí torny a ještě si na ně sednout hraničilo se znesvěcením. Pro přenášení posvátných předmětů platila přísná pravidla. Bylo to horší než hodit než dnes např.hodit růženec do odpadků.

Jak rozpoznal už Thomas Mann celý příběh je vlastně anekdotou (Josef a bratří jeho)

Závěr: Modly a bůžci nepřinášejí zdar a prosperitu rodu. Je třeba se zbavit model, abychom zůstali při životě.

Gn 32, 23-32 - JÁKOBŮV ZÁPAS U BRODU JABOK

Jákov zde ztělesňuje Izrael, lid Boží, církev. Jako červená nit se příběhehem táhne jako červená nit velké téma POŽEHNÁNÍ - největší frekvence v celém Písmu

Jákob se vrací z charánského exilu, aby tímto brodem vešel do země "oplývající mlékem a strdím". V zemi zaslíbené na Jákova čekají důsledky starých vin. Ke každé zkoušce patří, že v ní zápasí každý sám za sebe (Gn 22,1-19, Mt 4,1-11)

Jákob znamená "Úskočný", Izrael - "Zápasí Bůh"

Jákob prošel zkouškami ústrků, tříbením těžké služby, vypořádal se s břemenem konfliktů a na své cestě obstál.

Peniel - Tvář Boží

Jákobova poraněná kyčel - Jákob do země zaslíbené nevstupuje rázným krokem, ale krokem kulhavým, "raněn požehnáním". Požehnání je vždy současně posláním. POŽEHNANÝ je v Bibli takový člověk, při němž Bůh zápasí o prospěch svého díla v tomto světě - a to je velmi často těžké břemeno!

v 33 - jídlo je každodenním dokladem Božího požehnání. "Požehnané jídlo" je mezi syny Izraele "raněno" drobným omezením, které je odkazem. Stává se pamětním znamením, odkazuje k tajemství dějinné cesty Božího lidu.