O rozkoši z poznávání

O rozkoši z poznávání

Tak jsem to po dlouhé době zase zažila – rozkoš z poznávání, ze studování. U nás v Karlových Varech -  Rybářích sedává na lavičce v parku jeden bezdomovec. Sedí buď

u zastávky autobusu nebo b parku před kostelem: v podstatě jenom střídá lavičky. A pořád jen tak sedí a kouká…. Neštítím se bezdomovců a chráním se toho dělat nějaké předčasné soudy. Co ale opravdu nechápu je to, jak může někdo celé dny jen sedět a koukat. Jedině, když je někdo tak vážně nemocný, že prostě už jen leží. Ale člověk fyzicky zdatný??? Proč se tenhle Marek nezvedne a nepřiloží někde ruku k dílu. Nikde ho nechtějí? Nebo už nechce on? Přemýšlí ještě nad tím, zda má jeho život nějaký smysl?

            Nebo lidi typu jednoho našeho kamaráda: žije život „zvířátkovský“ – v podstatě jenom jí (a to hodně) a spí. Je už v důchodu, tak co by se namáhal.

            A pak si přečtu životopis takového Jana Hellera nebo třeba Olgy Havlové či Jana Pavla II. Ale nemusí to být známé osobnosti – stačí třeba moje maminka. Lidé, kteří se celý život snažili žít pro druhé, studovali, četli, cestovali.

            Proč se někdo nespokojí s tím, že umí jeden jazyk a začne se učit další? Proč někdo cestuje a jiný byl nejdál v Praze na školním výletě? Ano, určitě tady hraje roli inteligence a prostředí, v jakém jsme vyrůstali, ale….

            Jednou jsme napsala úvahu O plnokrevných lidech. Miluju lidi, kteří pro něco hoří. Úplně největším požárem je asi hořet pro Krista a pro bratry a sestry. Ale i takový zápal pro literaturu či sport není špatný. Měli jsme v knihovně besedu o čaji a ten pán - čajový znalec byl tak „zažraný“ do svého oboru, že to člověka pohltilo.

            Rozkoš z poznávání, radost dozvídat se nové věci, přicházet jim na kloub. Někde ve filosofii se používá výraz VHLED – to je ono. Některé věci člověk slyšel třeba stokrát a nic to s ním neudělalo a pak najednou blik – rozsvítí se mu, pochopí.

            Studovala jsem teologickou fakultu, ale to už bude dvacet let. Teď jsem se pustila do samostudia biblistiky – možná je to moc vznešeně řečeno. Čtu Bibli a k tomu různé Úvody do bibl. knih a výklady. A je to tady: blik, blik, světýlko. Aha, tak tohle biblické jméno znamená toto a tohle se dělo protože. Čtu to jako dobrodružný román. Úplně mě to pohlcuje a vydržím sedět, číst a vypisovat. Oči mi září, uši hoří a z hlavy se kouří. Neuklízím, vařím málo, ale ta duchovní strava – ta je hutná. A vůbec se po ní netloustneJ