O hospodaření s časem

O hospodaření s časem

Nedávno jsem se sešla s jedním svým přítelem - knězem a bavili jsme se na téma, jak si uspořádat čas.Vzpománím si na jednu větu z pednášky Katky Lachmanové. V jednom listě sv. Pavel píše, abychom správně využívali svěřený čas. Katka tehdy říkala, že sprváný překlad doslova říká: "VYKUPUJTE ČAS." Docela s tím v poslední době bojuju, tak jsem byla ráda za možnost promluvit s o této otázce s knězem. Každý má asi svůj systém, někdo, jak pozoruji kolem sebe spíš žádný:-( Onen kněz mi říkal, že přečetl knížku, která ho oslovila. Autor navrhuje podívat se na svůj život a uvědomit si role, které v něm hraji. Tak jsem to zkusila u sebe. Čím jsem? Křesťankou, manželkou, knihovnicí, sestrou, dcerou, tetou, přítelkyní, kmotrou. To jsou asi ty hlavní role. Ale ještě jsem prostě Lídou Křivancovou, která má i své potřeby a přání. Pak je třeba si ty role podrobněji probrat a uvědomit si, kterou z nich nějak zanedbávám. Když to vezmu popořadě. Jako křesťanka se snažím žít podle Božího slova, patřit do společenství církve, číst Bibli a chodit do kostela

Jako manželka - snažím se dělat svému muži radost. V našem případě to znamená chodit s ním na výlety. Někdy je to docela bolavá záležost, zvláště když se výšlap blíží ke třicítce, vařím mu, peru, snažím se vychutnávat chvilky s ním u kafe, nezapomínat na naše rituály. Dávat mu přednost před všemi ostatními lidmi.

Jako knihovnice se snažím poctivě vykonávat svoji práci, pečlivě se připravovat na besedy pro děti, naslouchyt jim a učit je lásce ke knížkám.

Jako sestra telefonuji sourozencům, modlím se za ně a jejich rodiny a podle možnosti je navštěvuji. Každopádně jsou v mém srdci.

Jako dcera stárnoucích rodičů dělám v podstatě totéž jako ve vztahu k sourozencům. Jsem připrvená se o ně postarat, až budou nemocní.

Jako tetě se mi otvírá velké pole působnosti nejen u vlastních neteří a synovce, ale i u dětí mých kamarádek. Vlastní děti nemám, tak můžu "tetičkovat" o to horlivěji. Zvu děti k nám, věnuji se jim, bereme je s mužem na prádzniny, nezapomínám na jejich svátky a narozeniny, vozím jim dobré knížky, s těmi staršími si mailujeme.

Jako přítelkyně myslím "funguju"opravdu dobře. Mám to v krvi. Ve svém týdenním řádu mám čtvrtky vyhrazené pro posezení s kamarádkami (někdy i kamarády:-). Dneska je čím dál vzácnější s lidmi jen tak pobýt. Věnovat jím dvě hodiny svého času, naslouchat, zajímat se o ně. Těm vzdálenějším píšu třeba povzbudivé smsky - jen tak pro radost - citát, který mě oslovil, nebo povzbuzení, že na ně myslím. Být někomu přítelkyní je pro mě posláním. Zvláště do modlitbe zahrnuji svoje kmotřence a kněze, které znám a mám ráda. Je to velice obahacující oblast.

A ještě jsem prostě sama sebou - Lídou Křivancovou, pro někoho dokonce Lidunkou či Ludmilou. Tou, která hezky a ráda zpívá, hraje na housle, píše, čte, cestuje. Nechci zapomínat ani na sebe, a tak chodím do divadla, na koncerty, do sauny, na masáže. Dělám si radost. A taky jsem se pasovalado role studentky - studuji přes internet Tvůrčí psaní a zapojila se do Dvouletého čtení bible na internetu.Pojalajsem to jako studium biblistiky. Snad vydržím.

No a teď to nejdůležitější - CHCI-LI ŽÍT HARMONICKY, MUSÍM HLEDAT ROVNOVÁHU MEZI TĚMITO ROLEMI. Čas od času se zeptat: "Nezanedbávám některou z mých rolí? Nepěstuji mnoho vztahů na úkor vztahu k manželovi? Nebo nezapomínám na sebe?

Třeba tohle rozdělení rolí a hospodaření s časm někomu z vás pomůže, nakopne vás.

Lída