Marek 9kp

Marek 9,38 - 50

Některé biblické výroky mohou v důsledku radikálnosti svých požadavků čtenáře Písma znejistit a odradit. Patří mezi ně i náš text.

Nahlédnutím do souvislostí zjišťujeme, že tomuto příběhu předchází ještě jedna epizoda: když jakýsi muž požádá Ježíšovy učedníky, aby vyhnali zlého ducha z jeho syna, nebyli toho schopni. Náhle se však objevil muž, který s nimi nechodil, a ten v Ježíšově jmému toho ducha vyhnal. Vzhledem k tomu, že se Ježíšovi učedníci cestou dohadovali, kdo z nich je největší, je pravděpodobné, že si apoštol Jan na onoho exorcistu Ježíšovi stěžuje v obavě z konkurence.

Ježíšova reakce je skutečně velmi tvrdá. Dává učedníkům najevo, že s jejich způsobem hodnocení druhých lidí nesouhlasí. Cílem této lekce je naučit je vidět věci kolem sebe jinou optikou.

 Jak byste vysvětlil slova o utínání rukou a vylupování očí?

 Ježíš jako by učedníkům říkal: "Hlídejte sebe sama, nikoli toho, kdo v mém jménu něco dělá a nechodí s námi. Zameťte si před vlastním prahem a buďte na sebe přísní." Učedníci si nemají nic opustit a proti tomu, co je svádí ke hříchu, mají tvrdě zakročovat. Jen tak se totiž ochrání od toho, aby druhým nekladli svou rukou, nohou či okem na cestu pasti, a tím se neodsoudili k smrti.

 Proč si vlastně z těchto Ježíšových slov nic neděláme? A teď nemyslím na sekání nohou, jako spíš na smysl tohoto naléhavého výroku.

Navykli jsme si brát je jako nadsázku a proto se jimi raději moc nezabýváme. Navíc jsme se naučili z evangelií vybírat pouze ta slova, která jsou pro nás snesitelná a přijatelná, zatímco ta obtížná a těžce uskutečnitelná buď zcela ignorujeme, nebo je vysvětlujeme tak, aby nás neznepokojovala. Výsledkem je, že Ježíšovy výroky týkající se obrany před svody nebereme vůbec vážně. A tak často nejsme tvrdí na sebe, ale ke druhým. A to je přesně opakem toho, jak to požadoval Ježíš.

 O co tedy Ježíšovi v tomto výroku jde?

 Ježíšovým cílem rozhodně není vést své učedníky k sebezdokonalování a ke schopnosti dosahovat přiměřených duchovních výkonů. Jde mu o vztah k němu a k druhým lidem. PROTO SE I MY MÁME NAUČIT BRÁT SVÉ BLIŽNÍ TAKOVÉ, JACÍ JSOU, NEKRITIZOVAT JE, NEPOSUZOVAT A NEVYLUČOVAT ODNIKUD JEN PROTO, ŽE NENAPLŇUJÍ NAŠE PŘEDSTAVY. Přísní máme být sami na sebe. Je třeba, abychom si uvědomili své hranice a stali se závislými na Kristu a jeho Otci. V tom nakonec spočívá sama podstata křesťanství.

(Srv. Gal 2,19-21)

 Z knihy Nevystižitelný Bůh -  rozhovorů Petra Vaďury s Jiřím Benešem (biblistou Husitské teolog. fakulty UK) - Vyšehrad 2010