chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Sebevraždy

18. 5. 2011 21:30
Rubrika: zamyšlení

Sebevražda

Téma, o kterém se nehovoří často a které je velmi bolavé. V poslední době se mě dotkly dvě sebevraždy - kamarádka mi o Velikonocích volala, že dcera jejich známých se oběsila. Byla to pro rodinu obrovská rána, té dívčině bylo šestnáct. Druhým případem byl můj spolupacient v nemocnici na psychiatrii - moc milý a hezký Ríša, usměvavý třicátník. Na psychiatrii byl celých šest týdnů, to je maximum, pak jsou jenom dvě možnosti: odchod domů s pokračováním v ambulatní péči nebo převoz do psychiatrické léčebny. Lékaři ho propustili. Kdo ví, proč ani tak dlouhá léčba nezabrala a on celou situaci nezvládl. Slyšela jsem v rozhlase z úst jedné zdravotní sestry, že sebevražda je ve všech náboženstvích smrtelný hřích. Ano, v dřívějších dobách bylo sebevrahy opovrhováno do té míry, že byli pohřbíváni mimo hřbitovy.

Není pravda, že když člověk bere antidepresiva, vše se jako mávnutím kouzelného proutku spraví. Než nastoupí účinek léků trvá to měsíc až šest týnů. Mně osobně se neulevilo ani po této době. I já jsem několikrát stála u okna a chtěla skočit. Kdo nikdy deprese neměl, ten to prostě nemůže pochopit: ta tíseň a úzkost je tam obrovská, že máte pocit jako by vás někdo trhal na kusy. Nemá to nic společného s občasným splínem nebo chmurou. Je to těžká nemoc. I když jsemji řešila hned při počátečních příznacích, trápila mě skoro osm měsíců. Po této zkušenosti už nikdy nebudu lidi, kteří spáchali sebevraždu, kritizovat. Pokud kolem sebe neměli milující lidi,pokud neviděli aspoň jiskřičku naděje, kousíček světla, drtila je úzkost, co jim zbývalo. Ani víra v Boha mi v těch nejkrušnějších chvílích nepomohla. Naopak jsem měla pocit, že mě Bůh opustil.

Nejbližší mi v těch chvílích byl Ježíš, potítí se v Getsemanské zahradě.

Ano, život jsme si nedali, tak ani nemáme právo si ho brát. Ale.... Pevně doufám, že Bůh tyto lidi, kteří si vzali život ve své slabosti, nesoudí. Naopak, že padnou po všem trápení do jeho milujícího náruče. Života si vážím, ale jsou chvíle, kdy je k neunesení, kdy je problémem jen ráno vstát, dělat i ty nejvšednější činnosti.Věřím, že těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému. Ttřeba jsem tu právě proto, abych podobně trpícím lidem byla nablízku, abych byla tou , která nese s druhými jejich nelehká břemena a nabídla jim pomocnou ruku a milující srdce.

 

Zobrazeno 6510×

Komentáře

Evush

Napsala jsi to moc krásně, až mě to dojalo!!

Dubnanka

Díky za otevřenost.
Někdy, když pročítám diskuze pod některými články a jen zírám o co všechno je možné se pohádat, urážet, říkám si,
že vůbec nevím, proč tu jsem (myslím na signálech:):)).

Ale taková vyznání jako Tvoje, nebo to nedávné Papovo o čistotě nebo i upřímné sdílení Robertovo a dalších mě vždycky tak silně zasáhnou, že vidím smysl i v tomto virtuálním společenství.
Díky!

margotka1

Liduš, díky moc za tento příspěvek. Vím moc dobře, co jsou deprese.Mám s nimi už léta velké problémy. Antidepresiva trochu pomáhají,ale nejsou všelék. A máš úplně pravdu, že v takových situacích nepomáhá ani víra v Boha.Také jsem měla mockrát pocit, že na mě Bůh kašle, vyčítala jsem mu to.A pochopila jsem, proč ježíš v Getsemanech řekl: "Smutná je duše má až k smrti..." Stála jsem na mostě nad dálnicí a uvažovala, jak vylézt na vysoké zábradlí a skočit dolů, aby už bylo po všem. Chtěla jsem být jen
v Boží náručí, aby už skončila ta hrůza, se kterou nešlo nic dělat. Jenže těžko se to chápe tomu, kdo tohle nikdy nezažil, kdo neví, že v takových situacích člověk potřebuje jen hodně lásky od svého okolí. Nepotřebuje rady typu: vzchop se, nepoddávej se tomu, tak si něco čti, pus´t si televizi atd. Ten, kdo to neprožil, nemůže pochopit, že člověk opravdu v těžké depresi není schopen vidět věci tak, jak jsou, zdá se mu všechno hrozné.Pprávě proto, že jsem si to už mockrát prožila, nikdy bych neodsoudila člověka, který spáchá sebevraždu. Vím, že v těchto těžkých chvílích může dobré slovo, obejmutí... pomoci více než rady, jak si udělat v životě pořádek.Slovo může pomoci k životu, ale také ke smrti... To vím z vlastní zkušenosti. Díky za tvůj článek...Třeba i tento můj komentář někomu pomůže...

HelenaH

holky-Lidu a Margotko moc děkuju:-)

Pavel Husák (yetti)

Síla zkušenosti. Nemám slov. Dík.

LuAnZdi

opravdu silné zkušenosti.

Markéta Pavelková

moc díky za sdílení! mám na to stejný názor, i když ne osobní zkušenost. je moc potřeba o tom mluvit. díky za to! :)

Zobrazit 7 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková