Sebevraždy

Téma, o kterém se nehovoří často a které je velmi bolavé. V poslední době se mě dotkly dvě sebevraždy - kamarádka mi o Velikonocích volala, že dcera jejich známých se oběsila. Byla to pro rodinu obrovská rána, té dívčině bylo šestnáct. Druhým případem byl můj spolupacient v nemocnici na psychiatrii - moc milý a hezký Ríša, usměvavý třicátník. Na psychiatrii byl celých šest týdnů, to je maximum, pak jsou jenom dvě možnosti: odchod domů s pokračováním v ambulatní péči nebo převoz do psychiatrické léčebny. Lékaři ho propustili. Kdo ví, proč ani tak dlouhá léčba nezabrala a on celou situaci nezvládl. Slyšela jsem v rozhlase z úst jedné zdravotní sestry, že sebevražda je ve všech náboženstvích smrtelný hřích. Ano, v dřívějších dobách bylo sebevrahy opovrhováno do té míry, že byli pohřbíváni mimo hřbitovy.

Není pravda, že když člověk bere antidepresiva, vše se jako mávnutím kouzelného proutku spraví. Než nastoupí účinek léků trvá to měsíc až šest týnů. Mně osobně se neulevilo ani po této době. I já jsem několikrát stála u okna a chtěla skočit. Kdo nikdy deprese neměl, ten to prostě nemůže pochopit: ta tíseň a úzkost je tam obrovská, že máte pocit jako by vás někdo trhal na kusy. Nemá to nic společného s občasným splínem nebo chmurou. Je to těžká nemoc. I když jsemji řešila hned při počátečních příznacích, trápila mě skoro osm měsíců. Po této zkušenosti už nikdy nebudu lidi, kteří spáchali sebevraždu, kritizovat. Pokud kolem sebe neměli milující lidi,pokud neviděli aspoň jiskřičku naděje, kousíček světla, drtila je úzkost, co jim zbývalo. Ani víra v Boha mi v těch nejkrušnějších chvílích nepomohla. Naopak jsem měla pocit, že mě Bůh opustil.

Nejbližší mi v těch chvílích byl Ježíš, potítí se v Getsemanské zahradě.

Ano, život jsme si nedali, tak ani nemáme právo si ho brát. Ale.... Pevně doufám, že Bůh tyto lidi, kteří si vzali život ve své slabosti, nesoudí. Naopak, že padnou po všem trápení do jeho milujícího náruče. Života si vážím, ale jsou chvíle, kdy je k neunesení, kdy je problémem jen ráno vstát, dělat i ty nejvšednější činnosti.Věřím, že těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému. Ttřeba jsem tu právě proto, abych podobně trpícím lidem byla nablízku, abych byla tou , která nese s druhými jejich nelehká břemena a nabídla jim pomocnou ruku a milující srdce.