O nadváze a obezitě

Už odmalička jsem bojovala s nadváhou. Pamatuju se dobře, že když mě paní učitelka Šulcová ve 4.třídě vážila a já měla přes padesát. Vyčítavě se na mě podívala a pronesla nějakou štiplavou poznámku. Také jsem jednou taťkovi snědla šunku z ledničky, byla jsem v kuchyni potmě a cpala se. Jé, to jsem se pak styděla! Běh na 1500m nebo výmyk byl pro mě noční můrou. Pak přišlo dospívání a já se chtěla líbit klukům. Našla jsem fotku asi z 15 let, kde mi to fakt sluší.

            Doma v koupelně nemáme velké zrcadlo, ale když jsem se onehdy sprchovala u kamarádky, udělalo se mi špatně. Váha ukázala takovou cifru, že se mi zamžilo před očima. Ale jak by ne. Když jsem byla v nemocnici, chodili jsme s každou návštěvou do cukrárny. Ještě jsem si dělala legraci, že bych měla mít „věrnostní slevu“. A tak si tak člověk debužíruje a zjišťuje, že guma u kalhot se do špíčků pěkně zařezává. Nejenom, že je tloušťka neestetická, ona je opravdu taky nezdravá. Uvědomila jsem si, že většina žen po čtyřicítce buď přibere nebo se sebou musí něco dělat. Moje kamarádky padesátnice, které si chtějí zachovat normální váhu, vesměs večeří pouze saláty a dvakrát týdně cvičí. Přirozeného pohybu ubývá – všude jezdíme autem či autobusem, v budovách jsou výtahy a jezdící schody. Kdy jsou ty časy kdy děti chodily několik kilometrů pěšky do školy? A strava tenkrát byla chudá.

            Pozoruji lidi a potkávám ty chlapy s obrovskými břichy, ženy s pneumatikami a stehny jako báně. Taková já prostě být nechci a nebudu! Moji ženatí kamarádi opovážlivě tloustnou a co teprve takoví poslanci! Ba i mnoho kněží či biskupů pohybu moc nedá a sotva se valí.

            Dobroty na nás útočí ze všech stran. Reklamu na zeleninu jsem v televizi ještě neviděla, zato na alkohol, sušenky, čokoládičky – to je pořád. A nejlépe večer, kdy je člověk při chuti. Fakt se snažím manželovi dávat čokoládu a sama jíst mrkev. Nebo si prostě dám dvě kostičky hořké čokolády a pomaloučku nechám rozpustit na jazyku.:-)  

            Snaha žít zdravěji není jen módní vlnou, skrývá se v tom taky kus sebezáporu, schopnosti se ovládnout. Ještě něco se mi osvědčilo – místo jídle, které je velmi dostupnou radůstkou a rozkoší,si dělám radost jinou – taková masáž, nákup nějaké drobnosti, hezká muzika taky nasytí. Moc mi to nejde, ale chtěla bych jíst méně a vychutnávat, nebýt takovou popelnicí, do které se jídlo jen tak padá.  Aby mi nezáleželo na kvantitě, ale na kvalitě. Když ony nám maminky často dávají najevo svou lásku právě jídlem. A čím víc, tím líp.

            A stejně maličko závidím těm lidem, kteří jedí hodně a mají tak dobré spalování, že prostě nepřiberou. Ovšem většina musí makat. A nejzdravějším sportem je obyčejná chůze, ovšem pravidelná a svěží. Je zadarmo a zvládne ji každý. Ušetřené peníze za jídlo můžeme dát potřebným. Třeba těm, kteří se jen málokdy dosyta najedí.

Lída